Lenka Staníčková: TERREMOTO DE JEREZ

Flamenkový zpěvák TERREMOTO DE JEREZ, celým jménem FERNANDO FERNÁNDEZ MONJE, narozen v Jerez de la Frontera (Cádiz) 13. března roku 1934.

Přezdívku Terremoto dostal po svém starším bratrovi – tanečníkovi Curro Terremoto - který odjel do Ameriky a již se nevrátil.

Geniální zpěvák cikánského původu své generace; jedna z legend a pých Jerezu.

Jeho hlas byl jedním z nejtmavších a nejhlubších.

Narodil se v ulici Sor Eulalia v populární flamenkové čtvrti Santiago, která byla školou mnoha jerezských umělců a kolébkou velkých postav zpěvu, kytary i tance. Byl příbuzensky spojen s jedním z proslulých jerezských cikánských klanů a představitelů cante jondo. Pocházel z rodiny flamenkových hudebníků, z nichž za zmínku stojí jeho sourozenci tanečník Curro Terremoto a zpěvačka María Soleá, strýcové tanečník Tío Parrilla a zpěvák El Borrico, teta tanečnice Juana la del Pipa; švagr tanečník Paco Laberinto a dále kytarista Manuel Morao.

Od šesti let se potuloval a tancoval po ulicích, spolu se zpěvákem a tanečníkem Romerito. Zpívali vzájemně jeden druhému, a potom nastavovali čepice... Až ho jednoho dne objevil jeden ze slavných impresáriů flamenkových umělců - Jesús Antonio Pulpón - a angažoval ho do sevillského tablao.

Během své kariéry Terremoto účinkoval v prestižních tablaos v Seville, Barceloně a Madridu, a jakožto význačná postava také na flamenkových festivalech. Obržel ceny např. Nacional de Cante de la Cátedra de Flamencología, El Gloria a Copa Jerez.

Jeho zpěv byl velmi nepravidelný, tak jako u všech, kteří dříve zpívali jen podle inspiračních impulzů. Terremoto de Jerez, vybaven perfektním a přirozeným smyslem pro compás a interpretaci různých pěveckých ozdob, byl nepředvídatelný, originální, často improvizoval. Měl výjimečnou schopnost komunikace a přenosu emocí.

Jak kdysi vysvětloval Manuel Morao: „Já se domnívám, že všechno bylo intuitivní. Všechno měl uvnitř, měl to v krvi, v duši, v srdci. Byl člověkem, který se nehodil na nic jiného než na zpěv; neuměl číst, neuměl psát, neuměl nic jiného než zpívat. Zpíval dobře, když se toho chopil, když ne, zpíval špatně...Když se nechal inspirovat a měl ony světlé chvíle...ani nevíme, co to vlastně bylo, ale když to ze sebe vydal, bylo to brilantní, něco zcela mimořádného. Jakmile mu to ale nešlo, zpíval nejhůř ze všech zpěváků, kteří zpívali špatně.“

Byl jednoduchý, prostý, zpívání bylo to jediné, co uměl dělat. Jeho vášeň pro zpěv byla neuvěřitelná, neuměl se vyjadřovat jiným způsobem než zpěvem. Ve vzpomínkách stojí, že když mu zemřela matka, kterou zbožňoval, zůstal na hřbitově ve strnulé němotě tak dlouho, až dokud nezačal hlasitě a srdcervouce zpívat por seguiriyas.

Zemřel kolem deváté hodiny ranní 6. září roku 1981, v jerezské ulici Dolores, č. 10. Zemřel v plné umělecké zralosti a jeho smrt znamenala ztrátu jednoho z nejlepších jerezských zpěváků oné epochy, a nejen pro své krajany, ale i pro ostatní flamenkový svět. Zůstal zapsán v historii jako génius své generace cikánského flamenkového zpěvu.

Terremoto de Jerez patřil ke generaci zpěváků s velmi cikánským a tmavým hlasem, o kterém dnešní flamenco může asi už jen snít. Dalo by se říct, že disponoval hlasem, který se v posledních letech ve flamenku zřejmě už vůbec neslyší, pokud by ovšem Terremoto nezanechal syna... Zpěváka Fernando Terremoto, kterého odborníci s otcem velmi srovnávají, a zdá se jim neuvěřitelná nejen fyzická podoba, ale právě i ta umělecká.

Terremoto de Jerez po sobě zanechal velmi hodnotnou diskografii.