MARIO MAYA

Dnes ráno v Seville zemřel na následky vážné nemoci jeden z nejlepších tanečníků a choreografů v historii flamenka: MARIO MAYA...




Martinete z filmu Carlose Saury Flamenco



Ay, Musical Hondo

FARRUQUITO

Nadšenci flamenkové kytary jsou u nás velice hýčkáni, jelikož kytaristů první velikosti již zde bylo docela hodně, včetně jejich „krále“. A díky neustálé iniciativě pražských a brněnských organizátorů k nám nějaká ta hvězda zavítá každý rok. Alespoň, pokud si dobře pamatuji, v posledních několika letech tak tomu bylo zcela určitě, včetně roku letošního. I představitelka ženského tance té nejvyšší třídy u nás již byla, ale na tanečníka já tak nějak stále čekám...

Až sem někdy přijede vystupovat například Farruquito se svou rodinou, pak to pro mne osobně bude skutečně velký svátek...

V jedné z recenzí na jeho nové vystoupení jsem se dočetla, že Farruquito si na jevišti vystačí i bez rodiny, ale rodina bez něj ne...

Farruquito se sice stal hlavou rodiny, ale když se podíváte například na tato jejich dvě DVD, zjistíte, že výjimečnými a nadprůměrnými umělci jsou i ostatní členové.

Ani nemusí dělat složité choreografie...Stačí jejich pohled, postoj či pomalá chůze...Ze všech vyzařuje nadmíru cikánské duende a emoce jsou schopni přenášet na diváky i jen přes obrazovku...

Ještě navíc, musím zvlášť vyzdvihnout Bulería de las Niñas na DVD „Farruquito y familia“ jako nádherný příklad komunikace tance se zpěvem, která by měla být na vystoupeních tanečníků samozřejmostí. A jak i sám „král“ flamenkové kytary řekl zrovna před pár dny v jednom rozhovoru:

„Skutečnou identitou flamenka, a tedy tím kořenem, je zpěv; všechno ostatní přišlo až potom.“


BODAS DE GLORIA - Farruquito 1996 (dvd, 2005)

Alegrías


(Juanito Villar - zpěv, Pedro Sierra - kytara)


FARRUQUITO Y FAMILIA (dvd, 2008)




Seguiriya nuestra



Bulería de las Niñas



Takhle tancují v rodině Los Farruco ti nejmladší...Respektu ke zpěvu je zřejmě učí, ale duende nosí v sobě už od narození...

Fin de juerga por Bulerías - El Carpeta




Na stránkách Flamenco Produccion najdete ještě další ukázky z tohoto DVD. Vystoupení bylo natočeno naživo na francouzském Festival de Nîmes 2006.

Fuente de video muestras/zdroj video ukázek:
www.flamenco-production.com
(producent José Gomez)

Alegrías de Cádiz

Zatímco u mnoha jiných cantes se odborníci stále ještě dohadují o tom, kde mají svůj původ, u Alegrías jsou si jisti.

Říct prý o Alegrías, že pocházejí ze Sevilly, je stejné, jako kdyby někdo řekl, že Sevillanas pocházejí z Barcelony.

Alegrías, spolu se styly Romeras, Mirabrás, Caracoles a samotnými Cantiñas (z nichž např. del Contrabandista, Rosa, de las Mirris...aj.) , souhrnně označují pod názvem Cantiñas a jejich kolébkou je Cádiz.

Alegrías se zrodily zejména pro tanec a je to cante zcela festero, a tedy veselé.

Klasickým nástupem zpěváků také bývá proslulé "ti ri ti tran tran...", které vymyslel Ignacio Espeleta (1871-1939). Co se však málokde dočtete, je, jak k tomu vlastně došlo: Tento zpěvák přišel na jedno své vystoupení ve velmi podnapilém stavu a část textu jednoduše zapomněl...

Pochybuji o tom, že by si flamenkový profesionál například spletl Alegrías se Soleá por Bulerías. Laiky to zmást však může, jelikož sdílejí stejný dvanáctidobý compás.

Asi ještě těžší je podle mne rozpoznat jednotlivé styly v této skupině. K jejich odlišení mohou pomoct i texty: v Romeras můžete slyšet "Romera, ay mi Romera..." a v Caracoles zase "Caracoleee, caracoleee...".

Říkám "mohou", jelikož samozřejmě ne vždy to v každém z nich uslyšíte.

Ale zas na druhou stranu, když zpěvák řekne "budu zpívat por Cádiz", je jasné, že zazpívá nějakou z Cantiñas. A je velice pravděpodobné, že to bude právě cante por Alegrías.

Nejvýznamnějšími představiteli Alegrías z cádizské pěvecké školy byli a jsou: Paquirri el Guanté, Ignacio Espeleta, Aurelio de Cádiz, Manolo Vargas, La Perla de Cádiz, Pericón de Cádiz, Amón Rodríguez Rey a Chano Lobato.







A jednou z hvězd současné mladé generace cádizských zpěváků je například David Palomar, kterému nedávno také vyšlo první sólové album nazvané Trimilenaria.


Ukázka jednoho z tradičních textů Alegrías de Cádiz:


A i když autoři vymýšlejí texty nové, námět, který dává právě jedinečnost tomuto cante a této cádizské škole, zůstává stále respektován. A tím je Cádiz a moře.


Ukázky Alegrías de Cádiz v podání představitelů cádizské školy:

Aurelio de Cádiz - Alegrías



Pericón de Cádiz



Chano Lobato - Alegrías z alba Aromo



David Palomar



David Palomar - Alegrías z alba Trimilenaria



[Na fotkách: Aurelio de Cádiz (1887-1974), Pericón de Cádiz (1901-1980), Manolo Vargas (1907-1978), Chano Lobato (*1927), David Palomar (*1977)]

Bulerías de Jerez

I v některých jiných krajích Andalusie mají krásné bulerías, ale u mě přeci jen vedou ty jerezské...Bulerías de Jerez... Možná to bude tím, že mnozí považují Jerez za pravděpodobně samotnou kolébku bulerías...A navíc, Jerez je pověstnou zlatou líhní nejen mnoha velkých zpěváků, ale přímo celých pěveckých dynastií: Los Borrico, Los Terremoto, Los Sordera, Los Moneo, Los Zambo, Los de la Morena...

Asi nejznámějšími členy těchto rodin jsou zpěváci Manuel Soto Sordera, Enrique Soto Sordera, Vicente Soto Sordera, José Mercé, Tío Borrico, Terremoto de Jerez, Fernando Terremoto, Luis el Zambo, Joaquín el Zambo, Enrique el Zambo, Fernando de la Morena, Juan Moneo "El Torta", Manuel Moneo...atd.

I k mým uším dolehlo například o pověstném compásu rodiny Los Zambo.


(na fotkách: Fernando de la Morena, Juan Moneo "El Torta", Luis el Zambo)


A kdo by si chtěl nadmíru vychutnat a užít pravé jerezské bulerías, poslouchat jednu za druhou, a také v podání této dynastie se svým proslulým compásem, může si pořídit například kolekci tří cédéček pod názvem "Al aire de Jerez" s alby:

Los Zambo: Al compás de los Zambos
Los Moneo: La plazuela de los Moneo
Los de la Morena: En "Ca" Fernando de la Morena

Na kytaru je doprovázejí členové jerezské rodiny Los Morao: Moraíto Chico a Diego del Morao.

Ukázky z kolekce "Aire de Jerez":

Los Zambo - Guindas al pavo

Los Zambo - Tío Borrico

Los de la Morena - Eugenia de Montijo

Los de la Morena - Tú tienes un amor para mí

Los Moneo - Bulerías cortas






A ukázky Bulerías de Jerez z jiných alb:

Terremoto de Jerez - Por tí yo me acuesto tarde

Manuel Moneo - En la marugá

El Torta - Carbón de caña

Capullo de Jerez - Entre amigos

Luis de la Pica - Bulerías

Miguel Poveda s Luis el Zambo - ¡Qué borrachera!

José Mercé

CURRO LUCENA

Kolikrát já už slyšela tuto píseň...a kolikrát ještě budu...to už ani raději nepočítám...

Himno de la Virgen de Araceli (Plegaria)



(Curro Lucena a kytarista Manolo Franco)


Z alba Los cantes de Lucena - Curro Lucena



Curro Lucena a Ángel Mata


Curro Lucena a Román Carmona

LA PERLA DE CÁDIZ

Flamenková zpěvačka LA PERLA DE CÁDIZ, vlastním jménem ANTONIA GILABERT VARGAS, se narodila roku 1924 (1925?) ve Vejer de la Frontera (prov.Cádiz) a zemřela v Cádizu roku 1975. Její přezdívka odpovídá realitě - Perla de Cádiz byla skutečnou perlou, a nejen Cádizu. Její hlas byl jedním z nejflamenkovějších a nejkrásnějších ženských hlasů, co kdy flamenkový zpěv dal. Cikánka s mocným, brilantním a velmi sladkým hlasem, se znalostí veškerého tajemství compásu, plně ovládala cantes gaditanos neboli cantes Cádizu - bulerías, alegrías, cantiñas, tangos, tientos, soleares - a v bulerías byla navíc mimořádně excelentní. A jak píše také Caty León ve své knize "Flamenco en Cádiz": "Manolo Vargas a La Perla de Cádiz mohou být bez nadsázky považováni za největší mistry v Bulería de Cádiz."

Dcera dvou velkých umělců, po nichž zdědila talent – otec kytarista Juan Gilabert a matka zpěvačka Rosa Vargas Fernández, přezdívána Rosa la Papera. Je více než pravděpodobné, že od matky se naučila i většinu krátkých bulerías, které často zpívala; a zároveň se učila také od svých příbuzných, tet a strýců, jelikož vyrůstala v domě obklopeném velkými mistry. Patřila do pěvecké dynastie, jejíž větve v současné době dosahují až k Juanito Villarovi.

Rodiče cádizské zpěvačky se aktivně věnovali flamenku tím, že vystupovali na různých „setkáních“ (reuniones-něco jako dnešní festivaly, ale podstatně menšího rozsahu), fiestách či místních rezervovaných akcích. Rosa la Papera již měla v Cádizu svou vynikající pověst. V kraji, do kterého prý například nechtěla jezdit zpívat sevillská hvězda Niña de los Peines, jelikož říkala, že „tam už je jedna cikánka, se kterou se nemohu srovnávat“; zajisté měla na mysli Rosu la Papera, matku Perly.

A Perla, nejenže všechno umění po své matce zdělila a prezentovala ho po celou dobu své kariéry, ale přidala i něco navíc. Básníci, spisovatelé a kritici ji opěvovali, a stejného uznání se jí dostávalo od kolegů. Milována a obdivována všemi aficionados - pro svou osobní a pěveckou velikost, a se znalostí všeho cádizského, tj. umění svého kraje.

Již od dětství měla blízký vztah také k rodinám zpěvaků Rancapino a Camarón de la Isla. La Perla de Cádiz byla jedním z největších vzorů Camaróna de la Isla. Vážil si jí jako žádnou jinou: „Pro mne byla něčím hodně velkým. Byla ta nejlepší.“ V samotném Camarónově pěveckém projevu se dá slyšet i její značný vliv. A samozřejmě na ni nezapomínal ani ve svých písních.

V roce 1960 debutovala v madridském tablao Zambra, spolu s velkými zpěváky jako např. Manolo Vargas, Pericón, Rafael Romero, Juan Varea..aj., a brzy dosáhla velké popularity. V roce 1962 jí byla udělena cena Premio de Bulerías na Concurso Nacional de Cantes de Jerez a následně byla angažována do sevillských tablaos Los Gallos a El Guajiro. O rok později se vrátila do Madridu, kam ji pozval Manolo Caracol na inauguraci jeho tablao Los Canasteros. V Los Canasteros ji doprovázeli kytaristé Melchor de Marchena a Paco Cepero, a účinkovala ještě s umělci zpěvákem Fernando Terremoto a jeho neteří, zpěvačkou María Vargas.

Působila nejen ve svém rodném kraji, ale i na různých festivalech po celém Španělsku. A také do Madridu se - coby významná představitelka cádizských cantes - při různých příležitostech vracela, i se svým manželem, také umělcem, Curro la Gamba. La Perla de Cádiz zemřela dost brzy, v pouhých padesáti letech, na následky rakoviny prsu.

Video ukázky:

La Perla de Cádiz - Bulerías



La Perla de Cádiz - Alegrías




La Perla de Cádiz a Camarón de la Isla


Camarón de la Isla věnoval Perle a její matce například tyto krásné cantiñas:

EL TURRONERO

Mám mnoho oblíbených zpěváků, a z nich ještě skupinu nejoblíbenějších...A z nich ještě takovou malou "extratřídu"; prostě výběr mých "nej z nej". Jedním z této mé extratřídy je El Turronero...




















Samozřejmě jsem neslyšela všechny jeho nahrávky, ale slyšela jsem jich už mnoho, a i například některé ty ještě nevydané, které se k vydání teprve připravují...


A tak si o něm myslím a říkám:

"El Turronero zpíval snad každým kouskem svého těla. Do zpěvu dával úplně všechno, co mohl...Více už to snad ani nebylo možné. A nezáleželo na tom, jestli to byla smutná soleá, seguiriya nebo nějaké cante festero. Celou svou duši nechával jednoduše v každém cante...Musel být neuvěřitelný, fantastický...Byl zpěvákem od hlavy až k patě; takový, jaký by měl flamenkový zpěvák být."

Se sestrou Ana La Turronera...


V rozhlase a s kamarádkou...


El Turronero, Juanito Villar, Camarón de la Isla...


"Jeho projev připomíná doslova boj se zpěvem; zápasí s ním, aby dosáhl toho nejlepšího, nejtěžšího, a co nejhlubších emocí. Turronerův hlas je plný energie, neklidu, smělosti, odvahy zajít do extrémů v obou směrech. Vystupuje až na vrchol a vzápětí spadne úplně dolů, a po celou dobu s neobyčejnou silou a jemností zároveň, jak se stává obvykle jen u velikánů flamenkového zpěvu. Zpívá s úžasnou rytmickou virtuozitou, která mu v některých stylech příležitostně dává melodickou svobodu, když uzná za vhodné. Vše upřímně vychází ze zpěvákova hlubokého nitra, a je tak umělcem s neuvěřitelnou schopností přenášet emoce na posluchače."

Něco málo z jeho diskografie...




Video ukázky:

Rito y Geografía del Cante

Tak tohle je pro mne osobně poklad nad všemi poklady: "Rito y Geografía del Cante". A o kterém jsem si říkala, že by to mělo být asi to první, s čím by se člověk měl seznámit. Nedávno již kolekce 26 DVD v podobě na obrázku vlevo; dříve na videokazetách, a úplně na počátku,tj. v sedmdesátých letech, "jen" série celkem stovky cca půlhodinových programů Španělské televize. Jejich zpracování muselo dát tvůrcům opravdu dost práce. Největší zásluhu na zachování této televizní série, jejím zpracování do dnešního formátu, má však především José María Velázquez-Gaztelu, který byl pověřen vedením kolektivu a který kolekci zdokumentoval a napsal všechny texty v publikacích, doprovázející jednotlivé díly. Zároveň stál u zrodu původních televizních programů a v roce 1972 dostal za "Rito y Geografía del Cante" také cenu Premio Nacional de la Cátedra de Flamencología.

Z kolekce v nové podobě bylo dosud uvedeno na trh celkem 18 dílů.

(na fotkách pěvecké legendy: Camarón de la Isla, Enrique Morente, La Paquera de Jerez, El Lebrijano, Pepe de la Matrona, José Menese, Fernanda de Utrera, Bernarda de Utrera, Manolo Caracol, Antonio Mairena, El Chocolate a Fosforito; a kytarová legenda Paco de Lucía)

PS: Mnoho videoukázek na tomto blogu je a bude pravděpodobně právě z této skvělé kolekce.