CHANO LOBATO

V noci na dnešek zemřel v Seville ve věku 82 let zpěvák CHANO LOBATO- jeden z posledních největších mistrů cádizských cantes...Chano Lobato byl nejen velkou osobností flamenkového zpěvu, ale mezi svými kolegy byl velice oblíbený a vážený i jako člověk.

„Dnes ráno mne zastihla velmi smutná zpráva. Prostřednictvím mailu od mého známého cádizského novináře. Stačilo si přečíst jen slova v předmětu: „Muy mala noticia“ (přel. velmi špatná zpráva), abych pochopila, že někdo velký v onom malém flamenkovém světě odešel. A že to bude někdo velký ze zpěvu, mi bylo více než jasné. Než jsem otevřela mail, v myšlenkách mi blesklo jedno jméno: Chano Lobato. Protože je, vlastně byl, také rodák z Cádizu, a protože jsem věděla, že se umělcův zdravotní stav zhoršuje vzhledem k vysokému věku. Ano, k mé velké lítosti zesnul Chano Lobato. Neváhala jsem a na jeho počest jsem na blog rychle vložila alespoň pár fotek...Jak jinak než „ukradených“ z cizích zdrojů. Naštěstí moji kamarádi či známí - autoři fotek - ze španělských flamenkových webů mají pro mne pochopení. Říkala jsem si „Co napsat na rozloučenou Chanovi...Co já mohu napsat v této chvíli o Chanovi než pouhá slova, jako že patřil k mým nejoblíbenějším umělcům a že byl velkým pěveckým mistrem?“ Ačkoliv je to pravda, chce se mi napsat přeci jen něco více.

Chano Lobato byl ve flamenku osobností, která si vždy zasluhovala mimořádné pozornosti. Tak jako je tomu i dnes. Zpráva o jeho úmrtí se rozšířila velice rychle a během dopoledne už bylo možné najít na internetu mnoho článků. Nepřekvapilo mne, že většina z nich byla napsána hodně od srdce, než jen jako oficiální informace. Docela jsem některým autorům záviděla styl, jakým mu vyjadřují poctu, jak si ho upřímně vážili, ctili, respektovali a milovali.

Jaký je to rozdíl, když je umělec opěvován jen pro reklamu, aby se na jeho vystoupení dostavilo hodně diváků, a když se píše o mistrech, jakým byl například právě Chano Lobato.

Chano Lobato byl mezi svými kolegy, a vůbec v celém flamenkové světě, velice oblíbený i jako člověk. Byl velkou postavou jak z té umělecké stránky, tak z lidské. Dobrosrdečný, laskavý, s velkým smyslem pro humor...Jenže ostatním se to píše, když slyšeli a viděli mistra při živých vystoupeních, měli možnost poznat ho osobně, mluvit s ním... a tak honem přemýšlím, čím osobním bych mohla přispět já.

Nejdříve si vzpomínám na cante „De Francia a Francisca“, která jsou prvními Alegrías, jež jsem slyšela v jeho podání a díky kterým jsem si tento styl a cádizského zpěváka zamilovala. V duchu si promítám, co všechno mám vlastně od něj ve své sbírce. Alba jako Aromo, Azúcar Cande, La Nuez Moscá, Que 20 años no es nada, nebo živý záznam z koncertu z divadla Romea...a spoustu dalších nahrávek z různých antologií.

Zdaleka ne celou jeho diskografii, asi jen kolem devadesáti písní, dle kterých však mohu potvrdit, že mistrův repertoár byl skutečně velice široký. Nejvíce jsem mezi nimi našla styly Alegrías a Bulerías, v nichž obzvláštˇ exceloval, ale s bravurou ovládal všechny... Fandangos, Seguiriya, Petenera, Martinete, Soleá, Malagueña, Cartagenera... Došla jsem k číslu 25 a dále už nemělo ani smysl počítat. Mimořádně populárními se staly jeho Tanguillos i Tangos, nebo cantes de ida y vuelta, jako Guajiras, Colombianas, Vidalita, Rumbas, Milongas, či další z Cantiñas jako Romeras, Mirabrás...Z alba se záznamem živého koncertu je slyšet, jak mezi jednotlivými písněmi neustále bavil svými historkami publikum.

„S Chanem Lobato odešel i kousek Cádizu...“, jak jsem se mohla dočíst. Z flamenkového hlediska jsou to výstižná slova. Chano Lobato, mistr a velký znalec nejen cádizských cantes. Jeden z posledních, kteří ještě mohli osobně předávat tolik zkušeností o zpěvu v Cádizu a přístavních městech v okolí...Umělec bez jakýchkoliv flamenkových předků v rodině, a který se zpěvu naučil v ulicích čtvrti Santa María. Dá se také říct, že odchodem tohoto umělce zároveň skončila ve flamenku i jedna epocha..."

Tanguillos - Chano Lobato a Manuel Morao


Bulerías de Cádiz - Chano Lobato a Pascual de Lorca