Lenka Staníčková

Fotos de Pastora Pavón

2009-11-14T19:13:00.018+01:00

Fotos de la gran cantaora Pastora Pavón, "La Niña de Los Peines" ...Qué fotos bonitas tiene el Centro Andaluz de Flamenco...Las fotos que no necesitan ningún comentario...

LOS PININI

2009-10-30T22:27:00.023+01:00

BIOGRAFIE LOS PININI – na Flamenco.cz

El Pinini, Bastián Bacán, El Cuchara, Pepa de Benito, Inés Bacán, Pedro Bacán, Miguel el Funi, Bernarda de Utrera, Fernanda de Utrera

Zvukové ukázky, video, foto, diskografie...aj. také zde:

FERNANDA A BERNARDA DE UTRERA

Raza y compás
Bernarda de Utrera
Soleá
Ukázky Cantiñas del Pinini
Ukázky Bulerías

(fotos exclusivamente para este blog)

Ukázky z koncertu v Paříži v roce 1987

Bernarda a Fernanda de Utrera - Fandangos - kytara Paco del Gastor

Fernanda a Bernarda de Utrera - Siguiriyas - kytara Paco del Gastor

MIGUEL EL FUNI

Cuando
Arte y pureza
Miguel el Funi

Miguel el Funi - Romance - kytara Ethan Margolis

BASTIÁN BACÁN

Bastián Bacán - Siguiriyas - kytara Pedro Bacán

Bastián Bacán - Soleares - kytara Pedro Bacán

EL CUCHARA

Video ukázka - El Cuchara a jeho dcery Mercedes Peña, Teresa Peña, Delia Peña

El Cuchara - Bulerías - kytara Pitín a jeho syn

PEPA DE UTRERA

Video ukázka

PEPA DE BENITO

Pepa de Benito - Soleá por Bulerías a palo seco

Pepa de Benito - Cantiñas del Pinini - kytara Antonio Moya

Pepa de Benito - Fandangos por Soleá - kytara Antonio Moya

INÉS BACÁN

Inés Bacán - Tangos - kytara Pedro Bacán

Inés Bacán - Soleá por Bulerías - kytara Pedro Bacán

Inés Bacán - Cantiñas del Chache Bacán - kytara Pedro Bacán

Video ukázky:

Fernanda de Utrera - Soleá

Bernarda de Utrera - Bulerías

Miguel el Funi - Bulerías

Výběr z diskografie Los Pinini

PS: Stojí za zmínku, že jména velkých zpěváků se objevují v textech písní. Kdo byl například na nedávném vystoupení skvělé tanečnice Natalie Meirino a dobře poslouchal zpěv utrerského zpěváka Jesule de Utrera (Jesus Alvarez Linares), mohl postřehnout, že cante por Bulerías začínal slovy "Fernanda y Bernarda de Utrera".

LOS PININI - diskografie

2009-10-30T22:10:00.028+01:00

Selección de la discografía con Los Pinini/Výběr z diskografie Los Pinini:

BERNARDA DE UTRERA

2009-10-29T09:21:00.046+01:00

Hace solamente dos días pregunté a mis amigos de España por Bernarda de Utrera. Hoy he sabido que murió ayer a las cinco de la tarde.

Mis amigos me dijeron que ya no actuaba, que estaba prácticamente ciega, pero no me avisaron de que estaba muy enferma, enferma de muerte, como se dice en los cantes.

Ayer, precisamente, estaba preparando las muestras de vídeo y de cantes para un artículo sobre los Pinini...Y hoy recibo esta noticia tan triste, que Bernarda de Utrera murió ayer a las cinco de la tarde, como el poema de Federico García Lorca: „a las cinco en punto de la tarde“.

A las cinco de la tarde.
¡Ay, qué terribles cinco de la tarde!
¡Eran las cinco en todos los relojes!
¡Eran las cinco en sombra de la tarde!

Fue una de las más grandes. Será una artista inolvidable siempre. Descanse en paz.

Bernarda de Utrera - Bulerías - kytara Antonio Moya a Pedro María Peña

Bernarda de Utrera - Tientos - kytara Pedro Peña

Bernarda de Utrera - Siguiriyas

Uběhly jen dva dny, kdy jsem se přeptávala svých přátel ve Španělsku na zpěvačku Bernardu de Utrera. Dnes jsem se dozvěděla, že zemřela včera v pět hodin odpoledne. Moji přátelé mi sdělili, že již nevystupovala, protože byla již skoro úplně slepá, ale neřekli mi, že by byla vážně nemocná. Na smrt nemocná, jak se zpívá ve flamenkových písních.

Přesně včera jsem si připravovala zvukové a video ukázky ke článku o Los Pinini...A dnes dostávám tuto velmi smutnou zprávu, že Bernarda de Utrera zemřela včera o páté hodině odpolední, jako v básni Federika Garcíi Lorky: „a las cinco en punto de la tarde“.
Byla jednou z největších a bude navždy nezapomenutelnou umělkyní. Nechť odpočívá v pokoji...

Casta

2009-10-23T13:19:00.013+02:00

Muestras/Ukázky:

Gaspar de Utrera - Bulerías Cuplé - kytara Antonio Moya a Pedro María Peña

Gaspar de Utrera - Bulerías - kytara Antonio Moya a Pedro María Peña

Gaspar de Utrera - Tientos - kytara Antonio Moya

Gaspar de Utera - Cantes de Levante - kytara Pedro María Peña

DIEGO de EL GASTOR

2009-10-13T19:21:00.019+02:00

Vamos a recordar a uno de mis tocaores preferidos, Diego de El Gastor. Al genio, mítico y excepcional maestro de la guitarra flamenca.

Aquí en una entrevista del año 1970:

------------------------------------------------------

Ze sevillských škol flamenkové kytary, možná lépe řečeno ze sevillského toque, vyniká a těší se všeobecné proslulosti toque z Morónu. Morónské toque dosáhlo jisté prestiže u většiny milovníků flamenka, tzv. buenos aficionados. Možná se tak stalo především díky jedinečné osobnosti Diega de El Gastor a šíření jeho umění na mezinárodní úrovni prostřednictvím severoamerického kytaristy a badatele D. Pohrena.

Cikánský kytarista DIEGO AMAYA FLORES, známý jako DIEGO DE EL GASTOR, se narodil 15. března 1908 v Arriate (Málaga) a zemřel 7. července 1973 v Morón de la Frontera (Sevilla).

Jeho otec Juan Amaya Cortés a matka Barbara Flores měli celkem devět dětí; prarodiči z otcovy strany byli Francisco Amaya Amaya a Maria Cortés Jimenez a z matčiny Agustín Flores Nuñez a Catalina Flores Amaya. Diego de El Gastor byl také prasynovec zpěvačky a kytaristky Any Amaya Molina (Anila la de Ronda), švagr zpěváka Luise Torres „Joselero de Morón“, strýc kytaristů Juana de El Gastor, Paka de El Gastor, Diega de Morón a zpěváka a tanečníka Franciska Torres Amaya „El Andorrano“.

Dětství a první etapu svého mládí prožil v cádizské vesnici El Gastor a poté se jejich rodina přestěhovala do malého města Morón de la Frontera. Na kytaru se začal učit hrát asi v patnácti letech po boku svého bratra Pepeho a později také u kytaristů Pepeho Mesa a Pepeho Naranjo Solíse. Poslední jmenovaní mu vtiskli punc přirozenosti takzvané Morónské školy. Dnešní charakteristické prvky této školy, její definice a struktura, jsou však již dílem Diegovým.

Jeho umělecká kariéra se rozvíjela především na soukromých fiestách a místních festivalech. Na veřejnosti či v televizních programech však vystupoval jen sporadicky, což ale nezabránilo tomu, aby se fáma o jeho velmi osobním toque rozletěla na všechny strany. Hrál pro velké postavy flamenkového zpěvu různých generací; často doprovázel Manuela Vallejo, se kterým odcestoval i na menší turné po severním Španělsku a Toledu, dále také Antonia Mairenu, Juana Talegu, Perrateho či Fernandu a Bernardu de Utrera. Na jedné ze sevillských slavností doprovázel i mýtického zpěváka Manuela Torre.

Kromě jiného byl velkým přítelem a obdivovatelem kytaristy známého jako Niño Ricardo.

Diegův otec byl horlivým a energickým obchodníkem, koňským handlířem, jenž za celý život nashromáždil velké jmění; vlastnil několik nemovitostí v různých lokalitách blízko Cádizu a Málagy. Zemřel, když Diegovi bylo 33 let. Po smrti otce však majetek rozhýřili jeho starší bratři, Pepe a Augustín, a rodinu tím přivedli do chudoby.

Diego cvičil až deset hodin denně. Byl příkladem důstojnosti a samostatnosti, stal se jedním z emblematických kytaristů druhé poloviny dvacátého století. Badatelé, profesionálové a příznivci, kteří se přiblížili k dílu Diega de El Gastor, se domnívají, že jeho hra měla omezený repertoár, ale projev měl velice osobní a hluboký, s magickým kouzlem ve stylech, v nichž exceloval, obzvláště pak v bulerías. Nebyl žádným virtuózem, ani nevynikal čistou technikou jako ostatní interpreti jeho generace, zejména nejmladší kytaristé, ale dospěl k zvláštnímu, osobitému a nezaměnitelnému zvuku. Tyto nedostatky ve hře mu nebránily v utváření vlastního estetického modelu, nového zabarvení a magické hudby, v níž zejména improvizace a nenapodobitelné melodické kresby formovaly jeho expresivní projev.

Neměl příliš rád aplaus a rozruch, upřednostňoval ticho, ale tím jakoby sám ten rozruch přivolal. Ticho, jímž se obklopoval, bylo narušeno obchodníky a prodejci hudby. Pásky s jeho nahrávkami překročily hranice a byly prodávány za přehnané ceny. A tak zatímco ve Spojených státech lidé mohli jeho kytaru poslouchat, v mnoha španělských krajích byl stále ingorován. Čím více kontraktů odmítal, tím více přicházely. Čím více se schovával, tím více byl vyhledáván.

Na jeho lekce se sjížděli žáci z různých koutů světa. Často byly vidět skupinky mladých chlapců ze zahraničí, jak se svými kytarami směřují k domu Diega de El Gastor v Morón de la Frontera. Do městečka, odkud se mistr zdráhal vyjít, kromě vzácných příležitostí a návštěv blízkých míst.

Diego de El Gastor nenahrál žádné své sólové album, a přesto se stal v 60. a 70. letech legendou jak ve Spojených státech, tak v Japonsku, Austrálii či Německu. Odkázal nám vlastní styl a zřetelené a nezaměnitelné hudební fráze. Byl autorem originálního uměleckého jazyka, považovaného za druh spirituálního průvodce, kterým přenášel tajemství a nezbytnosti pro interpretaci flamenka.

Zachované zvukové záznamy tohoto kytaristy jsou výběrem z nahrávek pořízených na různých flamenkových setkáních a fiestách. Nahrávky jsou součástí diskografické antologie Archivo del cante flamenco a televizního programu Rito y geografía del flamenco.

V roce 1973, v roce jeho úmrtí, obdržel Premio Nacional de Flamenco udělovanou Cátedra de Flamencología y Estudios Folklóricos Andaluces v Jerez de la Frontera, a také byl přerušen tradiční festival El Gazpacho de Morón. Následující rok byla po něm pojmenována ulice v Morón de la Frontera.

13. července 1974 byl v zahradách Alameda na jeho počest slavnostně odhalen památník s bustou, jež byla dílem Juan B. Britto; za přítomnosti místních autorit a nespočetného množství umělců, mezi nimiž byli například Antonio Mairena, Fernanda a Bernarda de Utrera, Joselero, El Andorrano a Ansonini, dále fanoušků, členů flamenkových peñas a flamenkologů.

„Každý z nás miloval umění toho druhého. Já byla strunami jeho kytary a on sténáním mého hlasu. Nikdo neuměl lépe vytáhnout to, co já cítila uvnitř, než Diego de El Gastor.“
Fernanda de Utrera

Umění kytaristy Diega de El Gastor je opěváno jak v básních autorů například Josého Bergamína či Alberta Garcíi Ulecia, tak v glosách početného množství flamenkových badatelů:

Francisco Ayala: „Diegovo toque obsahuje více duši – více duende – než toque jakéhokoliv jiného flamenkového kytaristy dnes. Diego nelpí na moderním trendu, spočívajícím v rychlosti a osobním lesku, uznávaně potřebných pro ty, kteří musí soutěžit v komerčním prostředí flamenka. Naopak, neústupně obarvuje jednoduchost minulých časů dříve, než se flamenková kytara proměnila ve virtuózní nástroj, a kdy byla ještě hlavně původním a primitivním prostředkem k vyjádření hloubky. Jinou tváří, která přispívá k velikosti Diegovy hry, je jeho zcela mimořádný talent k doprovodu zpěvu, velká část jsou jeho vlastní kreace, které v současnosti tvoří jádro jedné autentické školy a herního stylu. Avšak nejdůležitější není to, co hraje, ale jak to hraje. Diego má srdce a talent proměnit vše, včetně i té nejméně oslňující falsety, v jednu síť, kterou protkává až po zachycení nejčistšího vyjádření umění, které jednoduše není návalem not, ale expresivní kombinací hudby a duše.“

Juan J. García López: „Na konzervatořích v Japonsku je jeho styl pedagogicky rozebírán; v New Yorku existuje kytarová škola, která studuje jeho umělecké formy a metody, a která nese i jeho jméno. Ve Španělsku a iberoamerických státech šíří Diegovo umění jeho synovci, věrní domácí tlumočníci Diegova ušlechtilého odkazu, že „Je to známka, která se neprodává.“ “

Fernando Quiñones: „Jeho kytarová třída odpovídala lidské bytosti, mocné a zároveň citlivé. Diegovo toque bylo bohaté na velmi originální a flamenkové variace. S jeho odchodem kytara ztratila jednu ze svých nejlepších postav.“

Julio Vélez: „Na konci svých veřejných vystoupení, ze kterých měl Diego tolik strach, a po aplausech, neskláněl hlavu na znamení vděčnosti, jenom ukazoval kytaru a se zvláštním pohledem jako by nám chtěl připomenout, že dělal jen to, co mu řekla sama kytara, aby dělal. Na takovýchto festivalech byl Diego uplně jiný než na přátelských setkáních. Na nich to byla odvaha a odevzdání se, ale zde strach a respekt.“

Diego de El Gastor - Perrate de Utrera - Bulerías

Diego de El Gastor - Perrate de Utrera - Tangos del Piyayo

(Fuente principal de info: Rito y Geografía del Cante y Historia de la guitarra flamenca de N.Torres; algunas fotos de web Gypsyflamenco.com)

Raza y compás

2009-10-06T10:36:00.012+02:00

Muestras/Ukázky:

Bernarda de Utrera - Bulerías

Bernarda de Utrera - Taranto

Fernanda de Utrera - Fandangos

Fernanda de Utrera - Soleá

Ay, El Turronero...

2009-09-30T19:49:00.016+02:00

Ay, El Turronero

Me muero por Turronero
con solo oír su nombre
de lágrimas se llenan mis ojos
que no puedo verle más

Me muero por Turronero
su cante lleno de alma
lo llevo en el corazón

O zpěvákovi El Turronero jsem už sdělila asi vše podstatné, co jsem mohla. Něco je v biografii na Flamenco.cz, pár fotek a výběr diskografie také zde na blogu. Nicméně jména velkých flamenkových umělců, jakým byl El Turronero nebo jako je Paco Cepero, budu s radostí opakovat.

A konečně mi bylo umožněno informovat o novém albu (1.díl), na kterém jsou společné nahrávky těchto dvou významných umělců z živých koncertů v letech 1977 a 1978. Album sice není prodejné, ale je novým přírůstkem fondu instituce Centro Andaluz de Flamenco a bylo slavnostně představeno dnes 30.září 2009 v Seville.

„Flamenco je dědictvím a tradicí, které je potřeba chránit, udržovat a šířit.“
Centro Andaluz de Flamenco

„ Mám chuť žít, potřebuji žít. Ale abych mohl žít, musím se vyživovat mými písněmi; když nebudu zpívat, umřu. Ach, Manueli, nezapomínám na to, co jsi mi řekl na jednom Potaje, že já byl deskou kytary Paka Cepera...“

„Manueli, já nechci zemřít, a jestli umřu, ať je to při zpěvu.
Když nebudu moci zpívat, co mi zůstane?“

El Turronero

z knihy El coraje de vivir; autor Manuel Martín Martín

Ve flamenku je kolikrát lepší naslouchat textům písní než číst biografie...

Muestras/Ukázky:

El Turronero - Bulerías - kytara Paco Cepero

El Turronero - Tientos - kytara Paco Cepero

Recordando al excepcional El Turronero en videos:

El Turronero - Tanguillos de Cai

El Turronero - Tangos - Bulerías

Top 2000-2009

2009-09-27T14:10:00.014+02:00

Mi Top selección de discos "nuevos" grabados en los últimos diez años (2000-2009)/Můj Top výběr z "nových" alb vydaných v posledních deseti letech (2000-2009):

Slova/Palabras de...(5)

2009-09-26T14:33:00.009+02:00

El cantaor jerezano El Chocolate (1930-2005):

"Hay poca comunicación entre los artistas; antes nos escuchábamos unos a otros y se aprendía mucho. Ahora se habla mucho de evolución como algo novedoso, cuando el cante siempre ha estado evolucionando. Lo importante es tener base, haber escuchado a los clásicos y de ahí hacerte tu propia personalidad. El Flamenco autentico o puro nunca llegará a las masas, siempre será para gentes especiales que posean gran sensibilidad. Para escuchar buen cante hay que tener paciencia."

Jerezský zpěvák El Chocolate (1930-2005):

"Mezi umělci je málo komunikace; dříve jsme poslouchali jeden druhého a naučilo se mnoho. Nyní se hodně mluví o evoluci jako o něčem novém, přitom zpěv se vyvíjel vždycky. To důležité je mít základ, poslouchat klasiky a odsud si vytvořit svou vlastní osobnost. Autentické flamenco neboli flamenco puro nikdy nedojde k masám, vždy bude jen pro zvláštní lidi, kteří oplývají velkou citlivostí. Pro poslech dobrého zpěvu je potřeba mít trpělivost."

(fuente/zdroj:entrevista/rozhovor se zpěvákem El Chocolate pro Flamenco-World)

Tus ojos negros

2009-09-20T10:46:00.019+02:00

Muestras/Ukázky:

Juan Villar Jr. - Tientos

Juan Villar Jr. - Fandangos

Juan Villar Jr. - Seguirilla

Juan Villar Jr. - Juan Villar - Bulerías al golpe

MIGUEL EL FUNI

2009-09-16T11:41:00.035+02:00

Cikánský zpěvák a tanečník MIGUEL EL FUNI, celým jménem MIGUEL PEŇA VARGAS, se narodil v sevillském městě Lebrija 5. února roku 1939. Pochází z rozsáhlé legendární dynastie Los Pinini, která darovala flamenku řadu vynikajících umělců jako Fernanda a Bernarda de Utrera, Inés Bacán, Pedro Bacán, Pepa de Benito...aj.

Se zpěvem začal v rodinném kruhu, a tak není divu, že pěvecké nadání zdědil po předcích a že se učil především od svých nejbližších. Až do svých dvaceti sedmi let se však zpěvu nevěnoval profesionálně.

Ačkoliv mistrovsky ovládá všechny styly, sám se nejlépe cítí a nejvíce se ztotožňuje s cantes por soleares, seguiriyas, bulerías, martinetes, tangos a cantiñas. Je také považován za jednoho z největších zpěváků cantes festeros. Obdržel mnoho cen, např. v roce 1960 Bulerías de Jerez.

Miguel el Funi zpívá a tancuje bulerías nejen v rozpoznatelném pojetí výrazu své rodiny, ale především s velmi osobně vyhraněným, charakteristickým aire.

Nejen v cantes festeros, ale i v ostatních stylech má jeho interpretace zvláštní dotyk, zabarvení a nádech, jakoby rozvíjel styl překračováním jeho zavedených pravidel a byl vždy o krok napřed, aniž by však přitom ustoupil v čistotě zpěvu. Pěvecký projev Funiho je v mnoha aspektech velice autentický, jedinečný a nezaměnitelný.

Pozornost budí zpěvák nejen pro svou bílou šálu, bez které ho na jevišti asi nikdy neuvidíte, ale hlavně pro svůj temperament, se kterým se mu vždy daří publikum zvednout ze sedadel.

Je pravděpodobně největším puristou z lebrijejských zpěváků. Nejvěrněji se hlásí k nejčistší tradici cikánského flamenkového zpěvu a proto je velmi oblíbený u příznivců, kterým se ve flamenku říká buenos aficionados.

Nahrál velkolepá alba, na nichž interpretuje jak své vlastní texty, tak i ty starší a lidové. Také vystupoval v televizní sérii Rito y Geografía del Cante. Miguela El Funiho doprovázelo mnoho velkých kytaristů, jako například jeho bratranci Pedro Peña a Pedro Bacán, Paco Cepero, El Rubio, Parrilla de Jerez...aj.

V současné době jde již o zkušeného veterána, který procestoval půlku světa, aby šířil umění charakteristické pro své rodné město, svou rodinu a cikánský tradiční zpěv. Je jedním z posledních umělců zlaté epochy flamenka a patřil k těm, které si Manolo Caracol povolal do svého tablao Los Canasteros...

Žije stále ve svém rodném městě.

Diskografie:

Las muestras y otras fotos aquí/Ukázky a další foto zde:

Cuándo
Arte y Pureza

Cuándo?

2009-09-04T13:46:00.025+02:00

Me pregunto a menudo cuándo el mundo flamenco rendirá un homenaje a este hombre, un gran homenaje... Merecido, sin duda, creo yo...

Muestras/Ukázky:

Miguel el Funi - Bulerías Cuplé - kytara Ethan Margolis

Miguel el Funi - Tangos

Miguel el Funi - Bulerías

Miguel el Funi - Cantiñas Del Pinini - Romera

(en foto Miguel el Funi con el guitarrista Ethan Margolis; el autor de las fotos Elazar Harel; mi gran agradecimiento a Ethan Margolis por las fotos, que recibí exclusivamente para mi blog)

De Miguel el Funi también aquí

Soleá

2009-08-26T13:06:00.030+02:00

Flamenkoví experti se shodují na tom, že Soleá je jedním ze základních flamenkových stylů.

Většina z nich pak považuje Soleá za královnu flamenkového zpěvu (Reina del Cante); někteří konkrétněji "jen" za královnu cikánského flamenkového zpěvu (Reina del Cante gitano), jelikož Soleá patří ke stylům, které jsou čistě cikánského původu.

Mnozí odborníci také označují Soleá spolu s Seguiriya za hlavní pilíře flamenka.

Soleá (Soleares v mn.č.) se zrodila na počátku devatenáctého století. A například jeden z teoretiků, J.M.Gamboa, se domnívá, že se Soleá narodila v Cádizu, prošla přes Jerez a rozvinula se a začla vzkvétat v sevillské Trianě. K jeho domněnce se přiklání i řada dalších teoretiků.

Někteří také vidí její původ v jednom z cantes festeros, určených k tanci, a to v jaleos. Předpokládají, že postupem času zpěváci tento styl zpomalovali, až tímto způsobem začal dosahovat jisté pěvecké kategorie a stával se nezávislým na tanci...

Soleá se skládá ze strof o třech nebo čtyřech osmislabičných verších, které se mohou a nemusí rýmovat; interpretuje se ve dvanáctidobém compásu; po stylistické a hudební stránce je velice mnohotvárná, rozmanitá a proměnlivá.

Klíčovými geografickými místy, kde se zrodila Soleá s různými odstíny či zabarvením, jsou Cádiz, Jerez de la Frontera, Triana, Alcalá de Guadaira, Utrera, Lebrija a Córdoba.

Z jejich tvůrců a prvních interpretů vynikali především La Andonda, Ramón El Oltero, Joaquín el de la Paula, Merced la Serneta, Enrique el Mellizo, Paquirri el Guanté, Frijones nebo Joaniquí...aj.

Los buenos aficionados, ať už to jsou teoretici, kritici, jiní experti nebo jen laici, si cante por Soleá a por Seguiriya velice považují, a zpěváky, kteří tyto cantes mistrovsky ovládají, vysoce cení, uznávají a respektují.

Pokud jde o jiné styly, zatím jsem se nikde nedočetla, že by některý jejich interpret stál sám až na samotném vrcholu. Soleá má však v historii flamenka mezi zpěvačkami i svou královnu: Fernanda de Utrera neboli Reina de la Soleá.

Někde se můžete dokonce i dočíst, že byla nejlepší představitelkou cante por Soleá všech dob. Což se na jednu stranu dnes nedá posuzovat, když neexistují nahrávky úplně všech umělců. Na druhou stranu je však velice pravděpodobné i logické, že mohla být její královnou v celé historii, jelikož úroveň techniky flamenkového zpěvu se značně zvýšila právě až ve dvacátém století.

Ze zpěváků exceloval v cante por Soleá zejména Perrate de Utrera, taktéž mnohými nazýván Rey de la Soleá.

Muestras/Ukázky:

Fernanda de Utrera - Soleá

Fernanda de Utrera - Soleá

Perrate de Utrera - Soleá

Perrate de Utrera - Soleá de Alcalá

A zdá se, že žezlo po Fernandě de Utrera převzala jerezská zpěvačka La Macanita...

La Macanita - Soleá

Ze zpěváků v současné době jsou mistry Soleá např. José Mercé, Pansequito, El Torta...aj.

Pansequito - Soleá

José Mercé - Soleá

El Torta - Soleá

Hvězdami zpěvu mladé generace a výtečnými interprety tohoto stylu se stávají například David Palomar, Encarnita Anillo, Jesús Méndez, Antonio Reyes...aj.

David Palomar - Soleá

(na fotkách Fernanda de Utrera a Perrate de Utrera)

Homenaje a Antonio Mairena

2009-08-21T20:50:00.009+02:00

Další z poct tomuto velkému zpěvákovi ke stému výročí jeho narození, které si flamenkový svět připomíná v tomto roce na různých místech Andalusie...

Antonio Mairena - Soleares - kytara Enrique de Melchor

Antonio Mairena - Seguiriyas - kytara Enrique de Melchor

Antonio Mairena - Cantiñas - kytara Enrique de Melchor

JUAN BREVA

2009-08-12T20:21:00.029+02:00

ANTONIO ORTEGA ESCALONA, zpěvák necikánského původu, známý pod uměleckým jménem JUAN BREVA, se narodil roku 1844 ve Vélez - Málaga a zemřel v roce 1918 ve městě Málaga. Přezdívku „Breva“ (fík) zdělil po dědovi, který prodával fíky a další ovoce.

Juan Breva je jedním z nezapomenutelných velkých mistrů historie flamenkového zpěvu a pravděpodobně nejznámější pěveckou osobností Málagy.

V oné epoše byl velmi oceňován a žádán španělskými králi Alfonsem XII a Alfonsem XIII. Byl také obdivován Federikem Garcíou Lorkou, který mu věnoval báseň, a slavným tenorem Juliánem Gayarre, který se snažil interpretovat písně tohoto geniálního zpěváka z Vélezu.

Juan Breva svým uměním značně ovlivnil celou generaci velkých zpěváků. Byl autorem mnoha textů a několika osobních stylů. Zpěvák se také často sám doprovázel na kytaru; byl velmi slavný a proslulý zejména pro své Malagueñas a Verdiales. Je třeba připomenout, že počínaje tímto zpěvákem začalo mnoho pěveckých osobností interpretovat Malagueñas a každy z nich se stal tvůrcem svého vlastního stylu, který nese i jejich jméno.

Kromě Malagueña de Juan Breva jsou nejznámějšími Malagueñas například Malagueña de D. Antonio Chacón, de Enrique el Mellizo, del Canario, de La Trini, de Fósforo el Viejo, del Pena Padre, del Perote, de Gayarrito...a další.

Již v pozdním věku, a to v roce 1910, nahrál pět dvojalb, na kterých se na kytaru doprovázel sám a také spolupracoval s kytaristou Ramónem Montoyou. Kromě jeho klasických stylů nahrál na alba také různé verze soleares, guajiras a peteneras.

Zanechal po sobě relativně málo nahrávek, vytvořil však pěveckou školu, kterou v oné době následovali všichni velcí mistři, a mnozí z nich se ho snažili kopírovat. A i když se v antologiích objevují verze Malagueñas Juana Brevy v podání jiných interpretů, žádný z nich však nebyl schopen interpretovat je v takové kvalitě, rytmu, či s kadencí jako sám autor.

Muestras/Ukázky:

Juan Breva - Malagueñas - kytara Ramón Montoya

Juan Breva - Malagueñas - kytara Ramón Montoya

Juan Breva - Verdiales

Juan Breva - Guajira

PARRILLA DE JEREZ

2009-08-08T21:46:00.038+02:00

PARRILLA DE JEREZ - BIOGRAFIE na Flamenco.cz

Muestras/Ukázky:

Parrilla de Jerez - Tangos - Seguiriyas - Soleá

Parrilla de Jerez - zpěv Dolores Agujetas - Fandango

Parrilla de Jerez - zpěv Terremoto de Jerez - Seguiriya

Parrilla de Jerez - zpěv Manuel el Agujetas - Soleá por Bulerías

Parrilla de Jerez - Seguiriyas - Bulerías

Mujerez

2009-07-13T16:50:00.012+02:00

Muestras/Ukázky:

Juana la del Pipa - Bulerías pa' escuchar - Tientos

Dolores Agujetas - Seguiriyas - Soleá

La Macanita - Malagueña - Bulerías

A la memoria de Chano Lobato

2009-07-07T09:16:00.002+02:00

Bambino

2009-07-04T18:29:00.004+02:00

Cikánský zpěvák BAMBINO, celým jménem MIGUEL VARGAS JIMÉNEZ, byl spíše cantante než cantaor, ale i historie flamenka o něm píše jako o velkém zpěvákovi. Ve flamenkovém světě byl totiž nesmírně populární umělec. Výjimečný interpret stylů jako bulerías a rumbas, byl označován také za Rey de la Rumba (Král flamenkových rumbas).

Narodil se v Utreře 12. února 1940 a zemřel taktéž v Utreře, roku 1999.

Ačkoliv více cantante, svým pěveckým projevem začal od šedesátých let dvacátého století ovlivňovat nastupující generaci utrerských flamenkových zpěváků.

Jeho písně se řadí spíše do kategorie canciones flamencas než ke cantes.

Jeden z jeho největších hitů je například rumba Bambino, piccolino, podle níž dostal i přezdívku.

Další ukázky:

Termíny

2009-07-03T13:37:00.008+02:00

Možná bych mohla objasnit, proč některé termíny nepřekládám. Protože v souvislosti s flamenkem je často lepší tak nečinit. V článcích, kritikách, recenzích, biografiích...aj. jsem se setkala se slovy jako cantes, estilos, palos, canción flamenca, canción aflamencada, cantaor, coplas, cuplé, toques, flamenquito, aire...

Například přeložit slovo cantes jako flamenkové písně může být zavádějící, jelikož překlad canción flamenca by byl stejný. Nebo překlad slova aflamencada jako poflamenkovaná, to se mi moc nelíbí, a zřejmě by ho někdo přeložil také jako flamenková píseň. Stejně tak coplas (nebo cuplé), které flamenkoví zpěváci velice často interpretují. Uvnitř flamenka však bývají tyto věci rozlišovány. A samozřejmě ne všichni se ve flamenku shodují a každý ve španělštině používá to své. Někdo označí stejnou píseň jako canción flamenca, a jiný zase canción aflamencada, a jiný copla flamenca.

Ačkoliv člověk mnohdy nezná dotyčného autora, dá se někdy rozpoznat i generace, do které patří. Ti starší, a zřejmě ti, co toho ví o flamenku také nejvíce, používají u zpěvu nebo kytary termíny cantes a toques, tam kde jiní používají estilos nebo palos. Také v rozhovorech s umělci je potřeba nejprve správně pochopit, na které věci se umělec skutečně odvolává. Což někdy může být problém pro čtenáře, který sice umí dobře španělsky, ale pokud opravdu „nevidí“ do flamenka, samotná znalost španělštiny mu stejně moc nepomůže.

Ke slovu aire: v překladu sice znamená vzduch nebo vítr, ale když má zpěv nebo kytara aire jerezano, nebo aire gaditano, slovo aire bych nepřekládala doslova podle slovníku. V tomto případě to znamená, že zpěv nebo kytara budou obsahovat něco typického pro Cádiz nebo pro Jerez. Budou interpretovány s cádizským nebo jerezských nádechem, přízvukem; obsahovat prvky charakteristické pro danou oblast. A v jaké míře budou použity, to už záleží na celém kontextu článku, resp. pak na samotném vystoupení. Samozřejmě nemusí platit, že když je někde uvedeno aire jerezano, že to bude čisté tradiční umění z příslušné oblasti, může to mít právě jen pouhý „nádech“.

Hodně umělců má v biografiích cantaor a cantante, nebo tocaor a guitarrista, nebo bailaor/bailaora a bailarin/bailarina.

Cantaor/cantaora, tocaor, bailaor/bailaora jsou označení, která se používají výhradně u flamenka, výhradně pro flamenkové umělce. Tak jako termíny cantes a toques patří k flamenku. K těmto slovům nemusíte (a není to ani zvykem) již přidávat druhé slovo flamenco (cantaor flamenco nebo cante flamenco) a všem je jasné, že mluvíte o flamenku. Například bailarina flamenca ne, to se ve flamenku nepoužívá. Pro interpreta flamenkového tance je správné označení bailaor/a, tak jako cantaor/a je jen a pouze správné pro interpreta flamenkového zpěvu.

Jinak cantante a bailarin/a se používají pro interprety všech ostatních žánrů.

Tento článek, čtenáři, ber jako malou orientační pomůcku. Uvítám i připomínky a podněty!

ps: Ke slovům flamenco, jondo, puro, flamenquito, flamenco tradicional, flamenco moderno se vrátím někdy příště.

Un recuerdo...

2009-06-21T15:45:00.045+02:00

...a dos de los más grandes artistas flamencos que están ya en el cielo...Qué lastima...

En estas tres bulerías han pasado los años pero el arte grande se ha quedado...El arte de dos grandes artistas, que quedará para siempre en los corazones de los buenos aficionados.

Un recuerdo de mi parte para el gran maestro de la guitarra flamenca Parrilla de Jerez y para la gran cantaora La Paquera de Jerez.

-------------------------------------------------------------

Vzpomínka na dva z největších flamenkových umělců, kteří již odešli...

kytarista Parrilla de Jerez a zpěvačka La Paquera de Jerez

Kytarista Parrilla de Jerez, který byl mimo jiné velkým mistrem v bulerías, doprovázel La Paqueru více než třicet let.

Jedna úsměvná historka: La Paquera byla tak temperamentní zpěvačka, že měla ve zvyku štípat kytaristy mezi žebry, a proto například Parrilla, který její zvyk znal velice dobře, se od ní při doprovodu vždy držel trošku dál...

PARRILLA DE JEREZ

2009-06-07T19:19:00.008+02:00

V sobotu 6. června 2009 zemřel po dlouhé těžké nemoci jeden z významných jerezských kytaristů:
Parrilla de Jerez.

Fandangos - zpěv Paco Toronjo - kytara Parrilla de Jerez

Fandangos de Huelva

2009-06-06T17:56:00.034+02:00

Jednou z provincií Andalusie je Huelva. A když se řekne Huelva a zpěv, první co se mi vybaví, jsou Fandangos, Los Rocieros a Paco Toronjo.

Samotných Fandangos je více než třicet forem, včetně stylů osobních. A jestliže by se mělo blíže specifikovat, čím ve flamenku vyniká Huelva, pak to jsou právě tato cantes. Huelva se v historii flamenka nejvíce proslavila svými charakteristickými Fandangos, která nesou i její název, Fandangos de Huelva.

Fandangos de Huelva jsou souhrnným názvem pro všechna Fandangos pocházející z této oblasti, ale v této skupině se samozřejmě dále rozlišují ještě formy z jejích jednotlivých regionů či míst (např. Fandango de Alosno, Fandango de Almonaster...aj.) a také osobní styly (např. Fandango de Bartolo, Fandango de Juan María...aj.).

Proč Los Rocieros? Protože se stali jistými průkopníky se svou antologií, do které zahrnuli výběr pouze cantes onubenses, tedy zpěvu z Huelvy. Kdysi dvojalbum vinylových desek, dílo stejně cenné jako neznámé, vyšlo před pár lety ve formátu jednoho CD. Antologie je nejen ukázkou krásného zpěvu, ale také umění kytaristů - bratrů Sanlúcarových, kteří zpěv dua Los Rocieros obohatili o velké množství různorodých a nádherných falset. Tato antologie by mohla být skutečnou lahůdkou i pro kytaristy.

Los Rocieros - kytara Manolo Sanlúcar a Isidro Muñoz

Proč Paco Toronjo? Paco Toronjo byl nejvýraznější pěveckou osobností, kterou zrodila Huelva, a nejvýznamnějším interpretem Fandangos de Huelva.

Oprostil Fandango de Huelva od tradiční interpretace úzkého teritoriálního a folkloristického prostředí a vtiskl mu širší a flamenkovější charakter. Nebyl přímo tvůrcem žádné nové formy těchto cantes, ale všechna interpretoval s jedinečným a osobitým zabarvením a akcentem. Často u Fandangos používal nástup obvyklý u Siguiriyas, a jenž byl jemu vlastním a originálním.

A byl to především tento umělec, jemuž je flamenkový svět ve své historii vděčný za popularitu cantes pocházejících z této oblasti.

Paco Toronjo - kytara Ramón de Algeciras

Fandango de Huelva - Fandango de Alosno - Fandango de Juan María

Je také častým zvykem zpívat Fandangos de Huelva kolektivně, jako v této ukázce z velice kvalitního dvojalba umělců mladé generace.

Nuevos valores del Fandango de Huelva

LOS PININI

2009-05-31T14:31:00.011+02:00

EL PININI

Historie cikánského klanu Los Pinini začala nabývat významu od zpěváka EL PININI, celým jménem FERNANDO PEÑA SOTO. Přezdívka byla odvozena od příjmení Peña a také pro malou a štíhlou postavu zakládajícího člena z větší části pěvecké dynastie. El Pinini se narodil ve městě Lebrija roku 1863, ale více let prožil v Utreře, kam se přestěhoval ještě jako velmi mladý. Zemřel taktéž v Utreře, mezi 30. a 40. lety dvacátého století, přesný rok úmrtí není znám.

Nebyl profesionálním zpěvákem, zato byl ve svém kraji velmi populární – byl jakýmsi králem místního cikánského lidu. U nich doma se tančilo a zpívalo každý den. Ačkoliv povoláním dělník na jatkách a pravděpodobně ne až tak velký zpěvák, vytvořil ve své rodině pěveckou školu a zanechal některá cantes se svým charakteristickým osobním rázem. Jako například Cantiñas, která nesou i jeho jméno: Cantiñas del Pinini. V Utreře se oženil s Josefou Vargas Torres, s níž měl devět dětí: dva syny a sedm dcer, ze kterých, pokud jde o zpěv, stojí za zmínku jména María Peña, Fernanda la Vieja a Chacho Benito, a jejichž potomci - děti či vnuci- se stali ve flamenku ještě výraznějšími a známějšími osobnostmi; například slavné „niñas de Utrera“ – sestry Fernanda a Bernarda de Utrera, či Bastián Bacán, Pedro Bacán, Inés Bacán, Miguel el Funi, Pepa de Utrera, Pepa de Benito a El Cuchara – s jejichž jmény by se dříve či později setkal každý, kdo by začal pronikat do tajů utrerského zpěvu, resp. do historie flamenka ve městech Utrera a Lebrija. Stejně tak jako se členy Los Perrate.

Cantiñas del Pinini - Fernanda de Utrera

Cantiñas del Pinini - Bernarda de Utrera

Viz též: Miguel El Funi

(V přípravě/en preparación...)