MANUEL TORRE

MANUEL SOTO LORETO, známější pod uměleckým jménem MANUEL TORRE, byl ve své době považován za krále cikánského zpěvu.

Býval jediným idolem v čistě cikánském zpěvu a tak geniálním interpretem, že ho napodobovali a jeho umění šířili všichni velcí mistři, kteří navázali na jeho "školu" andaluského cikánského zpěvu.


Narodil se roku 1878 v Jerez de la Frontera (Cádiz) a zemřel roku 1933 v Seville. Zpočátku jej oslovovali Niño de Jerez nebo El Niño de Torre. Přezdívku "Torre" (přel. věž) si vysloužil pro svou vysokou postavu.

Jeho velkou vášní se stali psi chrti, kohoutí zápasy a kapesní hodinky. Neuměl ani číst ani psát. Uměl pouze zpívat, ale zato byl jedinečný ve všech stylech. Všechny je ovládal se značnou stylistickou a mistrovskou bravurou. Jak styly smutné a pomalé jako např. seguiriyas nebo soleá, které bývají pro cikánské interprety tím základním a nevyhnutelným, tak styly veselejší a rychlejší, až po styly s původem v jihovýchodní části Španělska, tzv. cantes de levante (tarantas, cartageneras..atd).

Manuel Torre, tedy zpěvák se širokým repertoárem, zanechával téměř ve všech stylech stopy svého osobního tvůrčího nadání – byť v některých více a v jiných méně.

Pro celou historii flamenka pak Manuel Torre zůstává jedním z největších a nejvýznamnějších zpěváků a interpretů čistě cikánského flamenkového zpěvu, který taktéž dal vzniknout pěvecké "škole", v níž pokračovaly další generace. Byl umělcem, kterému ostatní vyjádřili velké množství poct.

K uctění památky tohoto zpěváka například v roce 1959 nechalo jeho rodné město Jerez de la Frontera umístit plaketu na dům, kde se narodil, tj. v ulici Álamo č. 22. Také v Seville, kde zemřel, po něm pojmenovali jednu z ulic.


Ačkoliv býval mistr všeho, přeci jen, když se na něj dnes vzpomíná, mluví se nejvíce o jeho seguiriyas, soleares a saetas.

V jeho umění pokračoval například i jeho syn Tomás Torre, taktéž vynikající zpěvák.


Jeden z pamětníků, Juan Talega, také významný zpěvák, se kdysi vyjádřil o zpěvu Manuela Torre následovně: „Dobrý zpěv bolí, nerozveseluje, ale bolí. Já jsem nikdy víc v tomhle světě neslyšel nikoho, jenž by mě bolel takhle silně. Manuel dělal věci, Manuel Torre předváděl věci, které se nemohou vysvětlit. Všechno, co říkají lidé, je lež. Dělal tak vlastní věci, že se nepodobaly ničemu, a ani nikomu. Manuel spojil čtyři nebo pět písní por soleares, ne více!, čtyři nebo pět písní, kraťoučké, ale interpretoval je takovým způsobem, že ses z toho zbláznil! Slyšel jsi ho jednou a nemohl jsi ho vypustit z hlavy! To echo, ach! Byla to taková vzácná věc, že se odlišoval od všech ostatních...“


Muestras/Ukázky:

Manuel Torre - Campanilleros


Manuel Torre - Saeta


Manuel Torre - Seguiriyas


Manuel Torre - Soleares


Manuel Torre - Rondeña


Manuel Torre - Bulerías

Pozn: Las fotos están publicadas con autorización expresa de la familia/Fotografie jsou publikovány s výslovným souhlasem rodiny.