Jeden z nejstarších stylů andaluského folklóru, který se zrodil pro tanec; doprovázen celým orchestrem, složeným převážně z houslí, tamburín, kastanět, kytar, vihuel a bandurií, které někdy bývaly nahrazovány domácími nástroji, jako např. hmoždíři, hrnci, lžícemi ...apod. Verdiales se zrodily ještě před nástupem tzv. cante jondo.
Název je odvozen od malagského kraje olivovníků Los Verdiales, kde se pěstuje odrůda oliv „verdial“. Verdiales jsou zpěvy se slokami o pěti osmislabičných verších, přičemž první z nich se obvykle opakuje na třetím místě, občas bývají i o čtyřech verších.
Považují se za jakýsi prototyp „rolnických“ fandangos, tj. s tématem práce vesničanů na polích...apod. Texty bývají prosté a veselé; po hudební stránce představují chvějivý a monotónní rytmus, vypovídající tak o svém primitivním původu.
Pandas de Verdiales
Pandas de Verdiales
Např. jeden z teoretiků, José Luque, který se studiem zpěvů z Málagy zabýval hlouběji, řekl: "Vzhledem ke svému bohatému doprovodu se uvnitř flamenkového zpěvu rozvinuly jen málo, dokonce si zachovávají svůj primitivní charakter, s dojemnou syrovostí a autentičností." Dále vysvětlil, že "Verdiales jsou nejstarší a pravou ukázkou lidové malagské hudby. Jedná se o fandango určené k tanci, pravděpodobně s maurským původem, které v Malaze nabylo silného a odlišného výrazu. Je to jeden z pěveckých stylů bohatý na obměny, tradice a zvyky."
Flamenco v minulém století převzalo jejich melodie; flamenkoví umělci začali interpretovat tyto cantes v mírnějším tempu a jen s kytarou, někdy i s kastanětami. Flamenkové verze verdiales se dnes často používají pro zakončení cantes malagueñas, které tak nabyly velmi zajímavého hudebního efektu a získaly si značnou popularitu u publika. "Flamenková" verdiales (také se užívá název fandangos verdiales) patří do skupiny tzv. fandangos abandolaos neboli cantes abandolaos.
Ačkoliv bývají verdiales všeobecně spojovány s tancem, existují některé formy určené exkluzivně jen pro zpěv, jako například adaptace Juana Brevy.
Tradiční verdiales jsou však dosud zachovávány v malagských krajích místními skupinami, které se nazývají Pandas de Verdiales.
Název je odvozen od malagského kraje olivovníků Los Verdiales, kde se pěstuje odrůda oliv „verdial“. Verdiales jsou zpěvy se slokami o pěti osmislabičných verších, přičemž první z nich se obvykle opakuje na třetím místě, občas bývají i o čtyřech verších.
Považují se za jakýsi prototyp „rolnických“ fandangos, tj. s tématem práce vesničanů na polích...apod. Texty bývají prosté a veselé; po hudební stránce představují chvějivý a monotónní rytmus, vypovídající tak o svém primitivním původu.
Pandas de Verdiales
Např. jeden z teoretiků, José Luque, který se studiem zpěvů z Málagy zabýval hlouběji, řekl: "Vzhledem ke svému bohatému doprovodu se uvnitř flamenkového zpěvu rozvinuly jen málo, dokonce si zachovávají svůj primitivní charakter, s dojemnou syrovostí a autentičností." Dále vysvětlil, že "Verdiales jsou nejstarší a pravou ukázkou lidové malagské hudby. Jedná se o fandango určené k tanci, pravděpodobně s maurským původem, které v Malaze nabylo silného a odlišného výrazu. Je to jeden z pěveckých stylů bohatý na obměny, tradice a zvyky."
Flamenco v minulém století převzalo jejich melodie; flamenkoví umělci začali interpretovat tyto cantes v mírnějším tempu a jen s kytarou, někdy i s kastanětami. Flamenkové verze verdiales se dnes často používají pro zakončení cantes malagueñas, které tak nabyly velmi zajímavého hudebního efektu a získaly si značnou popularitu u publika. "Flamenková" verdiales (také se užívá název fandangos verdiales) patří do skupiny tzv. fandangos abandolaos neboli cantes abandolaos.
Ačkoliv bývají verdiales všeobecně spojovány s tancem, existují některé formy určené exkluzivně jen pro zpěv, jako například adaptace Juana Brevy.
Tradiční verdiales jsou však dosud zachovávány v malagských krajích místními skupinami, které se nazývají Pandas de Verdiales.
Bernardo de los Lobitos - Verdiales
1 komentář:
Cuánto siento no saber el checo... Pero por las muestras, tan elegidas, seguro que sus compatriotas le han de agradecer mucho tan completa muestra, otra más, del cante más universal de España, su flamenco, desde el más puro hasta estos alegres verdiales, tan bonitos...
Enhorabuena, señora Lenka. Muchas felicidades.
Okomentovat