JUAN MONEO "EL TORTA"

Uno de los cantaores más geniales del flamenco actual, uno de mis cantaores preferidos, uno de mis tesoros del cante actual...

Jeden z největších géniů současného flamenkového zpěvu, jeden z mých nejoblíbenějších zpěváků a z mých současných pěveckých pokladů...

----------------------------------------------------------

Flamenkový zpěvák JUAN MONEO LARA, přezdíván EL TORTA, se narodil 4.9.1953 v Jerez de la Frontera (Cádiz), ve čtvrti San Miguel, známé jako La Plazuela. El Torta je jednou z nejvýznamnějších postav jerezského flamenka v současné době. Pochází z rozsáhlé cikánské dynastie s bohatou flamenkovou tradicí, Los Pacote. Bratr zpěváků Manuela Moneo a Luise Moneo, strýc zpěváka El Barullo a zpěvačky Macareny Moneo...atd.

Zpěvu se učil přirozenou cestou v rodinném prostředí a v kruhu svých přátel. „Za naším domem, kde já spával jako malý kluk, žil Manuel Torre.“ říká El Torta.„Jsem pyšný na to, že jsem vyrůstal tam, kde se zrodil základ.“ a dodává: „Lola Flores tři sta metrů od našeho domu, Chacón pět set metrů, La Paquera....Já byl v kolébce a poslouchal jsem zpěv.“

El Tortovi se vždy rozjasní tvář, když si vzpomene na staré mistry ze své čtvrti. Lepil se na ně už jako malé dítě: „Manolo Jero, otec Periquína, a Tío Borrico byli velcí přátelé. Byli stále spolu a prozpívali celé noci v Los Cuatro Muleros.“ Další z jerezských zpěváků, které obdivoval, byl například Juanito Mojama, také ze čtvrti La Plazuela.

„De los que quedan ahora, cantando puro, los que más me gustan son Manuel Agujetas y mi hermano Manuel Moneo. No en Jerez, en el mundo entero. Cuando falten, quedará el flamenquito.“

„Z těch, kteří ještě zůstali mezi námi, zpívajíc puro, se mi nejvíce líbí Manuel Agujetas a můj bratr Manuel Moneo. Nemyslím jen v Jerezu, ale v celém flamenkovém světě. Až nebudou, zbyde jen flamenquito.“

„Já začal velmi brzy...“ El Torta se přiznává, že se vždy velmi styděl zpívat, ale že zpíval, jelikož to potřeboval. Aby se vyjádřil více než jen jako profesionální umělec. „To, co já dělám, to není zpěv, ale předání mých pocitů.“

„Měl jsem tu výsadu být přítomen u všeho již od dětství. Do flamenka mě uvedl můj děda, Pacote, a také babička, Manuela Carpio Montoya. Je nás devět sourozenců, pět kluků a čtyři holky. Zpíváme všichni, ačkoliv někteří se stydí. Ještě více než já. Mají to uvnitř, ale nechtějí se stát umělci. Manuel je nejlepší, když zpívá, vše se chvěje.“..."U nás doma a v naší čtvrti, na každém rohu byla nějaká fiesta a já byl vždy u toho nejlepšího.“

„Budil jsem se o půlnoci a otec se mě ptával: Kam jdeš? Poslouchat zpěv, nechce se mi být v posteli.“...“ Byl jsem pořád na ulici. Všichni odpočívali, jen já ne. Ti, co se mi líbíli úplně nejvíc, byli Agujetas El Viejo, Manuel Agujetas, Terremoto, Borrico, můj bratr Manuel, Rubichi, Chocolate, Mairena...a Camarón.“

Jeviště a nahrávací studia nikdy neměl moc rád, přesto dalších zkušeností nabýval vystupováním na fiestách nebo v peñas. V roce 1972 získal jednu z prvních a významných cen ve své kariéře, za Soleares na Concurso de Mairena del Alcor. Předávat cenu mu měl sám Antonio Mairena, ale El Torta si pro ni osobně nepřišel. Z obav, že nic nevyhraje, a především pak pro svou nesmělost zůstal celou tu dobu v autě. Vzdálený od všeho dění, aby ho nikdo neviděl, slyšel jméno vítěze jen prostřednictvím megafonu.

Ve stejném období nahrál kolektivní album nazvané Fiesta en La Plazuela, které obrželo cenu pro nejlepší album od Cátedra de Flamencología v Jerezu.

Prezentoval se například ve vystoupení Flamenco, esa forma de vivir, v madridských tablaos jako Los Canasteros, v Circulo de Bellas Artes, byl členem jerezského tablao El Duende a účinkoval také ve filmu Flamenco, režiséra Carlose Saury. Každým rokem vystupuje např. na Fiesta de la Bulería.

Jeho prvním sólovým albem bylo Luna mora, nahrané v roce 1990, a o tři roky později prezentoval Colores morenos. Mezitím například nahrál album Jerez. Fiesta y cante jondo (1991) spolu s bratrem Manuelem Moneo a s dalšími umělci, a spolupracoval s kytaristou Moraíto Chico v Bulerías na jeho prvním sólovém albu.

Z umělců nenarozených v Jerezu zvláště vyzdvihuje Antonia Mairenu: „Byl tím, jenž přivedl zpěv na festivaly, a na nich mu vymezil i své místo. Byl to mistr. Nikdo po Manuelovi Torre nebyl větším zpěvákem než on. Poté přišel Camarón a udělal ve flamenku velký obrat.“... “Můj bratr Manuel je velkým mairenistou, a má důvod, proč jím být. Pro mne byl Antonio tím, kdo posunul laťku nahoru. Byl Pan zpěvák. Z těch, co já zažil, ten největší, protože jeho já jsem slyšel. O Manuelovi Torre mi jen vyprávěli a poslouchal jsem jeho alba.“

El Torta je jedním ze zpěváků, kteří si dělají starosti o toto umění a zachování již zapomenutých cantes.

Kromě jerezských cantes nahrál také styly, které nejsou typické pro jeho kraj, jako bamberas nebo cantes de levante. Chce ukázat, že je buen aficionado: „I když si to lidé nemyslí, jsem zpěvák se širokým repertoárem. Potřebuji si to jen přezkoušet, ale jsem schopný zazpívat padesát palos. Dobrá palos ne, estilos. Musí se už mluvit jinak: estilos flamencos. A každý styl má svou větévku, například cantiñas, mirabrás, romera...Musíš být milovníkem a znát je všechny.“

Při vzpomínání na staré mistry dodává: „Ve stopách Manuela Torre a Antonia Maireny jde jen velmi málo umělců. Zato je hodně zpěváků, kteří jdou v Camarónových. A všichni to dělají stejně, ale on byl géniem, jenž předběhl svou dobu. Ačkoliv flamenku ublížil skrze ty, kteří ho následovali. To jeho ano, ale otevřel cestu, která neplatí. Začal velmi čistě a stáhli ho do propasti. Mluvím jako milovník, ne jako umělec. První, co je zapotřebí, je být velkým milovníkem.“


Je zpěvákem s velmi citlivou duší a silným pěveckým charismatem, s nadmíru osobitým projevem, schopným přenášet emoce na posluchače jako málokdo. Sám El Torta říká:

„El cante sale del sufrimiento de la vida."

„Zpěv vychází z utrpení života.“

V roce 2007, téměř po patnácti letech, představil své nové sólové album. Nejen pro odbornou kritiku se Momentos (Cd+Dvd) staly excelentním dílem, které zpěvák nahrál na vrcholu své kariéry. Většinu textů si složil sám a vypovídá v nich i o své temné minulosti. O zkušenostech s drogami zpívá například v jedné z Bulerías, s příhodným názvem „Heroína“.

V mé čtvrti jsem poznal,
jednu špatnou společnici.
Jmenovala se Heroína,
nemohu se od ní odloučit.
A já nevím, co dělat.
A nevím, kam jít.
Musím krást, abych ji získal...

Ujišťuje, že se odvolává na jednu etapu svého života již dávno překonanou, ale že ji bude zpívat i nadále, aby „upozornil ostatní lidská stvoření“. A že: „Noc je delší než smrt.“ Přiznává, že procházel životem až příliš rychle, a proto od něj dostal tolik ran. Ale teď chce pokračovat pomaleji, v klidu. Je si vědom, že ztratil spoustu času v zatáčkách na své cestě...

„Texty jsem vymýšlel odjakživa, zpíval jsem den co den...Některé jsem zapomněl hned poté, co jsem je odzpíval. A ty, které se mi líbily moc, si pamatuji. Ani náhodou se však nemůže udělat spousta dobrých textů každý den. Nechápu ty, kteří jich píší tolik. Já je vymýšlím po svém, buď lépe nebo hůře, ale jsem odlišný. Někdy mě napadnou, když sním. Ani nevím, jestli spím nebo jsem vzhůru. Kromě nočních můr. Ale některé se sněním nezrodily. Je potřeba být sám, utéct před hlukem. Naučíš se více nasloucháním než povídáním.“

Dílo obsahuje i Tangos věnované památce Luise de la Pica, zpěváka a blízkého přítele. Na něj si uchoval velké množství vzpomínek z nespočetných nocí probdělých až do rána, kdy Luis zpíval a on jej doprovázel compásem, buď tlesky nebo klepáním klouby prstů do stolu.

„A mí me gusta cantar más sin guitarra que con ella...Sobre todo cuando la guitarra no es buena. Hay muy pocos tocaores que acompañen al cante de verdad. Pararse es lo más dificil. Los silencios son importantes, que no te molesten cuando estás inspirado. Ahora todos quieren correr y lucirse, pero hay que tener un máximo respeto al que canta.“

„Mně se více líbí zpívat bez kytary než s ní...Zejména, když kytara není dobrá. Je zde velmi málo kytaristů, kteří skutečně umí doprovázet zpěv. To nejtěžší je zastavit se, ticha jsou velmi důležitá. Neměli by tě rušit, když se inspiruješ. Dnes chtějí všichni běžet a blýskat se, ale je zapotřebí mít maximální respekt k tomu, kdo zpívá.“

Na interpretaci se jeho rány, úzkost a bolest dostatečně projevují. Mocný hlas, kterým disponuje, mu navíc umožňuje dodávat písním ještě hlubší tragédii. El Torta rozhodně nepatří ke zpěvákům, kteří by museli něco předstírat.

„Mám v hlasu dost síly a jsem připraven narodit se znovu ve zpěvu. Musím se stále učit, jelikož to, co jsem dosud ze sebe dostával, mi darovali ti nejlepší. Já byl se všemi těmi největšími mistry: Borrico, Camarón, Mairena, Terremoto...Nyní se ale flamenco hodně změnilo, už není v barech, mladí ho poslouchají z disků. Je komerční.“

Umělci jako on jsou nepředvídatelní, a tudíž nepravidelní, a tak logicky ne vždy dosahují svého maxima. Avšak kdo měl kdy možnost slyšet El Tortův zpěv na úplném vrcholu, následuje ho znova a znova...

Ačkoliv zpívá celý život, strach z jeviště nikdy nepřekonal. Naopak, pokaždé, když má účinkovat na veřejnosti, prožívá to čím dál tím hůře. „Zpívat flamenco, znamená plakat. Když mi někdo říká, že jsem byl dobrý a že mne obdivuje, hodně moc se stydím...“


Viz též LOS MONEO


Seguiriyas z DVD "Momentos"
El Torta a kytarista Juan Manuel Moneo



Tangos z DVD "Momentos"
El Torta a kytarista Juan Manuel Moneo



Krátké video ukázky z celého DVD "Momentos":
El Torta a kytarista Juan Manuel Moneo


Odkazy na Oficiální stránky a jeden skvělý blog, věnovaný především tomuto zpěvákovi a rodině Los Moneo.

PS: Video ukázky zveřejněny se souhlasem producenta Javiera Guerry/Videos publicados con autorización del productor Javier Guerra!