Jedna z prvních věcí, se kterými jsem se zpočátku setkávala v souvislosti s flamenkem a se kterými se samozřejmě můžeme stále ještě setkávat ve starších publikacích, je dělení flamenka na chico, intermedio a grande (někde uváděno jondo).
Když jsem však o tom čím dál tím více přemýšlela, myslela na zpěváky při interpretacích cantes jako Bulerías, Alegrías či Tangos, a také na vlastní již asi čtyřletou taneční zkušenost...tak jsem si začala pokládat otázku "o co jsou vlastně tyto styly méně náročné, než například ty ze skupiny grande?".
Moc dlouho mi ale nevydrželo pokládat si ji jen sama sobě. Nedalo mi to, a tak jsem se přeptala jednoho z těch nejpovolanějších - hlavního tvůrce kolekcí Rito y Geografía del Cante a Rito y Geografía del Baile
- a tím je José María Velázquez-Gaztelu.
Je to již před několika měsíci, kdy jsem se Josého Maríi zeptala následovně:
Mezi flamenkology, či jinými odborníky zabývajícími se studiem flamenka, jsou některé rozpory, z nichž jeden z nich se týká například dělení zpěvu na chico, intermedio a grande. Já osobně se přikláním na stranu těch, kteří s tímto dělením moc nesouhlasí. Jaký názor na toto dělení máte Vy?
"Celá tato věc má svůj původ v jedné knize spisovatele a novináře Josého Carlose de Luna, kterou vydal pod názvem "De cante grande y cante chico", a v níž rozdělil styly na ty, které on považoval z uměleckého hlediska za více hodnotné a které méně. Jeho teorie už byly překonány a dnes už se na toto dělení nebere ohled."
(výběr z připravovaného rozhovoru)
pátek 3. října 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat