O úmrtí zpěváka Enrique Morente jsem napsala krátkou zprávu na Flamenco.cz /
Ayer se difundió por el mundo flamenco una noticia muy triste: Murió Enrique Morente… Escribir brevemente sobre la importancia del cantaor granadino no es fácil.
Una vez me dijo uno de sus amigos: „ Su flamenco es totalmente distinto. Enrique creó y hizo su propio flamenco.“ Son las palabras que acertadamente caracterizan su obra, sin exagerar. Enrique Morente estuvo durante muchos años muy criticado por sus trabajos. De un lado era el blanco de las criticas incisivas, de otro adquiría una magnitud artística.
El fue un gran conocedor del flamenco tradicional cuyo don era sobre todo la inspiración. Fue así mismo la fuente de las inspiraciones interminables, cuyo resultado se hizo una cantidad de diferentes innovaciones. Salía en el flamenco con su propia filosofía. Lo que le costó muchas fuerzas, penas, el sudor y tambien las lagrimas. Mientras Camarón de la Isla fue el revolucionario en el flamenco por las cosas nuevas que aportó, con Enrique Morente era todo al revés – logró implantar el flamenco a otros géneros musicales en un modo de mucho valor y calidad.
En sus obras se ven con suficiencia su gran interés a la tradición del pueblo y la riqueza literaria española. En sus textos plantó los versos de muchos poetas importantes. Y como su disco revolucionario fue considerado por la critica „Omega“ (adaptación de la obra de Lorca y textos de las canciones de Leonard Cohen), con el grupo rock Lagartija Nick.
Al fin del siglo veinte escribieron sobre él que empezó a crear el flamenco del siglo XXI y que sin el personaje de Enrique Morente no sería posible comprender el flamenco actual ni el futuro.
En su cuenta tiene una rica discografía que a la vez pertenece a las más vendidas. Tambien en nuestros estudios de baile oímos a menudo sus grabaciones, y es una paradoja triste que una de esas son tangos, llamados „A la hora de la muerte“.
Con conciencia pura se puede declarar que el cante flamenco de Granada perdió su personaje más grande, que llevó a cabo su originalidad absoluta. Enrique Morente creó su propio flamenco que tambien con él se fue…
Včera se flamenkovým světem rozlétla velice smutná zpráva: Zemřel Enrique Morente…Napsat ve stručnosti o významu granadského zpěváka není jednoduché.
Jeden z jeho přátel mi kdysi řekl: „ Jeho flamenco je zcela odlišné. Enrique si vytvořil a dělal své vlastní flamenco.“ Slova, která však bez nadsázky jeho tvorbu výstižně charakterizují. Enrique Morente byl po dlouhou dobu za svá díla hodně kritizován. Z jedné strany se stával terčem ostrých kritik, z té druhé nabýval umělecké velikosti.
Velký znalec tradičního flamenka, jehož velkým darem či předností byla zejména inspirace. Byl studnou nekonečných inspirací, jejichž výsledkem se stalo množství různých inovací. Ve flamenku prosazoval svou vlastní filozofii. Stálo ho to mnoho sil, útrap, potu i slz.
Zatímco Camarón de la Isla se stal revolucionářem ve flamenku tím, že do něj vnesl nové věci, u Enrique Morenteho to bylo naopak – flamenco se mu podařilo velice hodnotným způsobem zasadit do jiných hudebních žánrů.
Na jeho dílech je patřičně vidět jeho velký zájem o lidovou tradici a španělské literární bohatství. Do svých textů často vkládal verše mnoha významných básníků. Za jeho kritikou označené „revoluční“ album je považováno „Omega“ (adaptace díla Lorky a textů písní Leonarda Cohena), s rockovou skupinou Lagartija Nick.
Na konci dvacátého století se o něm psalo, že začal utvářet flamenco století jednadvacátého a že bez osobnosti Enrique Morenteho by nebylo možné pochopit současné ani budoucí flamenco.
Na svém kontě má velice bohatou diskografii, která zároveň patří ve flamenkovém světě k těm nejprodávanějším. I v našich studiích slyšíme jeho nahrávky velice často, a je smutným paradoxem, že jednou z písní je tangos s názvem „A la hora de la muerte“ („V hodině smrti“).
S čistým svědomím se může prohlásit, že flamenkový zpěv Granady přišel o svou největší osobnost, která se prosadila svou naprostou originalitou. Enrique Morente si utvářel své vlastní flamenco, jež s ním ale také odešlo…
Jeden z jeho přátel mi kdysi řekl: „ Jeho flamenco je zcela odlišné. Enrique si vytvořil a dělal své vlastní flamenco.“ Slova, která však bez nadsázky jeho tvorbu výstižně charakterizují. Enrique Morente byl po dlouhou dobu za svá díla hodně kritizován. Z jedné strany se stával terčem ostrých kritik, z té druhé nabýval umělecké velikosti.
Velký znalec tradičního flamenka, jehož velkým darem či předností byla zejména inspirace. Byl studnou nekonečných inspirací, jejichž výsledkem se stalo množství různých inovací. Ve flamenku prosazoval svou vlastní filozofii. Stálo ho to mnoho sil, útrap, potu i slz.
Zatímco Camarón de la Isla se stal revolucionářem ve flamenku tím, že do něj vnesl nové věci, u Enrique Morenteho to bylo naopak – flamenco se mu podařilo velice hodnotným způsobem zasadit do jiných hudebních žánrů.
Na jeho dílech je patřičně vidět jeho velký zájem o lidovou tradici a španělské literární bohatství. Do svých textů často vkládal verše mnoha významných básníků. Za jeho kritikou označené „revoluční“ album je považováno „Omega“ (adaptace díla Lorky a textů písní Leonarda Cohena), s rockovou skupinou Lagartija Nick.
Na konci dvacátého století se o něm psalo, že začal utvářet flamenco století jednadvacátého a že bez osobnosti Enrique Morenteho by nebylo možné pochopit současné ani budoucí flamenco.
Na svém kontě má velice bohatou diskografii, která zároveň patří ve flamenkovém světě k těm nejprodávanějším. I v našich studiích slyšíme jeho nahrávky velice často, a je smutným paradoxem, že jednou z písní je tangos s názvem „A la hora de la muerte“ („V hodině smrti“).
S čistým svědomím se může prohlásit, že flamenkový zpěv Granady přišel o svou největší osobnost, která se prosadila svou naprostou originalitou. Enrique Morente si utvářel své vlastní flamenco, jež s ním ale také odešlo…
1 komentář:
Parece increíble que en la República Checa alguien tenga tanta sensibilidad para interpretar el flamenco y sus primeros artistas con tanta profundidad y conocimiento. Muchas gracias, señora Lenka, he leído lo que ha escrito y por todos lados huele a sinceridad y huele también a cariño por Morente y el Flamenco.
Gracias.
Okomentovat