Až od té doby, kdy jsem se začala zajímat také o zpěv, jsem začala daleko více chápat rozmanitost a bohatství flamenka. Už tak je seznámení se v tanečním studiu se styly jako soleá, bulerías, alegrías, tangos, tientos, fandangos, farruca...aj. na mne až dost. A obzvlášť jako na českého laika. Ale nyní jsem velmi překvapena, o kolik úžasných věcí člověk přichází neznalostí zpěvu. 
Nejen, že existují tyto konkrétní styly a že bývají vzájemně propojovány; např. Soleá por Bulerías (nebo Bulerías por Soleá), Fandangos por Soleá, Seguiriya por Bulerías, Bulerías por Rondeña, Guajiras por Bulerías, Saeta por Seguiriya, Saeta por Martinetes, Tarantos por Bulerías, Nana por Soleá, Cantiña por Jaleos, Soleá por Seguiriya...aj., ale navíc najdete mnoho rozdílů ještě v nich samotných. 
V různých andaluských krajích či městech je tentýž styl prezentován svým pro něj charakteristickým způsobem, a tak snadno narazíte, třeba u tangos, na názvy jako Tangos de Triana, Tangos de Málaga, Tangos de Ronda, Tangos de Cádiz, Tangos de Jerez, Tangos Extremeños...atd. 
Dále existuje mnoho cantes, kterým někteří zpěváci - zvláště v dřívější době - dali svůj výrazný osobní ráz, a ve flamenku tedy jistým způsobem značně originální, a proto tyto cantes nesou i jejich jména; např. Malagueña de El Mellizo, Malagueña de Chacón, Soleares de Paquirri, Fandangos del Niño Gloria, Cantiñas de Pinini, Seguiriyas de Manuel Torre...atd. 
A další zpěváci se jej zase učí, a tak přecházejí z generace na generaci a zachovávají se. I když asi čím dál tím méně, ale naštěstí pro jejich neustálé připomínání existuje spousta nahrávek. Tyto osobní styly bývají souhrnně označovány jako „cantes personales“ nebo „estilos personales“. 
A k tomu všemu navíc přičtěte fakt, že vůbec každý zpěvák je osobností, má sobě vlastní pěvecký projev, svou barvu hlasu, a je cikánského nebo necikánského původu. Charakteristické znaky pro určitý kraj či město, neboli řečeno obráceně, odlišnosti mezi jednotlivými regiony či místy, se samozřejmě týkají všech hledisek, tzn. jak kytarového doprovodu, tak pěveckého projevu – zkracování nebo protahování tercií - a určitou roli hrají také samotné texty. Na závěr jsem zařadila několik ukázek stylu tangos – všechny jsou prezentovány jak jinak než velkými osobnostmi flamenkového zpěvu. A i když by se na první pohled dalo říct, že projevy jsou odlišné, zdaleka samozřejmě nestačí slyšet z každého regionu pouze jednoho představitele. Poslechem jen pár ukázek se určitě nedají postřehnout a dostatečně vnímat všechny tyto detaily, nebo „naučit se“, co je zrovna pro ten či onen kraj typické. A domnívám se, že ani přehráváním jen cédéček s moderním flamenkem či sólových alb kytaristů.
TANGOS
Pepe de la Matrona (1887-1980) – Sevilla, zpěvák necikánského původu
Pericón de Cádiz (1901 – 1980) – Cádiz, zpěvák necikánského původu
Miguel el Funi (*1939) – Lebrija, zpěvák cikánského původu
José Menese (*1942) – La Puebla de Cazalla, zpěvák necikánského původu
El Turronero (1947-2006)– narozen ve Vejer de la Frontera (Cádiz), avšak považován za zpěváka Utrery (Sevilla), cikánského původu
Curro Lucena (*1950) – Lucena (Córdoba), a dlouho žijící ve městě Ronda (Málaga), zpěvák necikánského původu
El Torta (*1952) – Jerez de la Frontera, zpěvák cikánského původu
José Mercé (*1955) – Jerez de la Frontera, zpěvák cikánského původu
Dva "tradiční" bonusy navíc:
Jedny z nejlepších představitelek cantes festeros, a obzvláště pak tangos a bulerías.
Cañeta de Málaga (*1932) - Málaga, zpěvačka cikánského původu
Juana la del Revuelo (*1952) – Sevilla, zpěvačka cikánského původu
A dvě ukázky moderního flamenka; a současně dvě představitelky "Camarónovy školy":
La Susi (*1955) - Alicante, zpěvačka cikánského původu
Remedios Amaya (*1962) - Sevilla, zpěvačka cikánského původu
