neděle 30. května 2010

CANALEJAS DE PUERTO REAL

Flamenkový necikánský zpěvák JUAN PÉREZ SÁNCHEZ, známější v uměleckém světě pod přezdívkou CANALEJAS DE PUERTO REAL, se narodil v cádizském Puerto Real roku 1905 a zemřel v Jaénu roku 1966.

Je jednou z charakteristických osobností etapy flamenka zvané Ópera flamenca. Měl předky v cikánské jerezské rodině los Paquirri, a tudíž dobré základy pro následné excelování v cantes festeros. Silnou stránkou tohoto zpěváka byly výrazná osobitá interpretace a kreativita v jeho jinak velmi širokém repertoáru flamenkových stylů.

V posledních letech svého života se představil i na některých soutěžích, na nichž mimo jiné vyhrál např. cenu Lámpara Minera v roce 1963 či získal první cenu za Cantes de Levante na Concurso Nacional de Córdoba v roce 1964. Za zmínku stojí také druhá cena pro profesionály, již získal ve zpěvu Cartageneras v soutěži pořádané ve městě Cartagena roku 1965, přičemž zvítězil jiný velký zpěvák oné epochy, Bernardo el de Los Lobitos.

Pocházel ze sedmi sourozenců, z nichž on coby Canalejas a jeden z bratrů coby Moret dostali přezdívky po populárních politicích té doby. S Moretem si v dětství také nejvíce rozuměl a často se spolu potulovali po přístavech a nebo hledali příležitosti na fiestách, aby si mohli vydělat nějaké peníze. Flamenkovým životem v tehdejší době bývaly přátelské večírky, svatby, křtiny nebo občasné účinkování v lokálech,tzv. Cafés cantantes, nacházejících se v Puerto Real a okolních městech jako např. San Fernando, Jerez, nebo samotný Cádiz.

Canalejas de Puerto Real býval velkým obdivovatelem zpěváka Manuela Torreho, stejně jako dalšího velkého jerezského mistra přezdívaného El Niño Gloria, či jeho blízkého přítele Josého Cepero, a samozřejmě také zpěvačky známé jako Niña de los Peines, jejíž písně ho nesmírně fascinovaly. Po celou uměleckou kariéru ho doprovázeli velcí kytaristé, avšak nejoblíbenějším se mu stal Martínez.

Od roku 1932 nabývala jeho pověst velkého zpěváka na značné popularitě. Barcelona se stala prvním místem, kde vešel ve známost pro širší veřejnost a poté se prezentoval již po celém Španělsku. Debutoval např. v madridském Salón Olimpia s umělci Peña hijo a Angelillo. A do hlavního města se vrátil v roce 1934 spolu s Josém Cepero, se kterým účinkoval v Circo Price. Na této věhlasné a slavné scéně vystupoval pak ještě mnohokrát, a to s nejvýznamnějšími postavami zpěvu oné epochy, z nichž se však největší přízně publika těšil zejména právě on. Jeho pěvecký styl se líbil nejvíce, a tak si ho publikum vyžadovalo i na závěr představení.

Cestoval nejen po celém Španělsku, ale také po jiných zahraničních zemích. Často účinkoval především v Maroku, ještě před vyhlášením nezávislosti tohoto státu.

Rodák z cádizského Puerto Real se po nějaké době usadil natrvalo v Jaénu. Tam poznal svou životní partnerku a budoucí matku svých třech dětí. V Jaénu si založil i vlastní taxislužbu, kterou provozoval až do konce života.


pátek 21. května 2010

Ganas de vivir/Chuť žít

Antes de mi viaje a Utrera, cuando le dije a un conocido en Andalucía que a mí me gusta mucho el cante de Utrera, de Jerez y de Cádiz, él me contestó: “A mí me gusta más el cante de Utrera, porque es el cante más sincero.”

Después de mi viaje, cuando ya volví a Praga, otro conocido en Andalucía me escribió: “Me alegro mucho de tu viaje a Utrera. Yo creo que has demostrado una gran afición y mucho sentido común yendo a esa ciudad y no a otra… En Utrera está el flamenco vivo, eso es una realidad que tú has demostrado con tu viaje...

El cante más sincero, el flamenco más vivo. No hay las palabras que mejor podrían caracterizar el flamenco en esta tierra, en Utrera.


Mi otro encuentro con el cante más sincero, con el flamenco vivo, ha sido en la casa de la Ana La Turronera. Y quien mejor me conoce, quien mejor sabe qué gran admiradora soy del Turronero, su hermano, imagina muy bien que era para mí un encuentro muy especial, por muchas cosas. Haber encontrado a Ana La Turronera significa haber cumplido uno de mis grandes sueños, por los que yo vine a Utrera. Me sale del corazón un gran olé, porque también Ana me cantó en su casa. Me cantó sus letras y las de su hermano, El Turronero. Me cantó mis cantes preferidos, como Al horizonte yo quiero mirar o Mirando al cielo yo vi...

Yo fui a Utrera como cumpliendo un gran sueño y me fui con ese sueño del cumplido y una alforja llena de grandes regalos. Yo puedo decir, de un lado felizmente, que me fui también con Ganas de vivir. Y de otro lado lo digo muy tristemente, porque Ganas de vivir es un librillo donde hay todo el dolor y el sufrimiento, que la cantaora pasó después de la muerte de su hijo. En Ganas de vivir hay las letras dedicadas a su hijo Manuel, que murió en sus 34 años.

¿Puede ser un cante más sincero? ¿Puede ser un flamenco más vivo?

Aquí algunas muestras de sus letras y algunas palabras de Paco Chaves en la introducción del libro:
En este libro Ana abre su corazón y nos cuenta lo que ha ido sintiendo en estos ocho últimos años. En este libro se pueden leer sus poesías cortas, escritas con el corazón, sin reglas ni normas literarias, al dictado, en su puestecillo, probablemente en un trozo de papel o cartón rebuscado en la tienda. Y a través de este libro podremos apreciar la calidad humana de esta gitana, que diariamente nos da lecciones de cómo es la vida y como hay que vivirla...“

------------------------------------------------------

Před cestou do Utrery jsem říkala jednomu známému z Andalusie, že se mi líbí zpěv Utrery, Jerezu a Cádizu. Na to on mi sdělil: “Mně se nejvíce líbí zpěv Utrery, protože je nejupřímnější.

Po návratu do Prahy mi napsal z Andalusie zase jiný kamarád: “Velmi mne potěšila zpráva o tvé cestě do Utrery. Myslím, že jsi tak ukázala velkou lásku k flamenku a hodně společného, že jsi jela právě do tohoto města a ne do jiného... V Utreře je živé flamenco, a to je realita, kterou jsi ty touto cestou dokázala...

Nejvíce upřímný zpěv, živé flamenco. Není jiných slov, jež by mohla lépe charakterizovat flamenco v tomto kraji, v Utreře.

Moje další setkání s nejupřímnějším zpěvem a živým flamenkem bylo u zpěvačky Any La Turronera. A kdo mne dobře zná, kdo nejlépe ví, jak velká jsem obdivovatelka zpěváka El Turronero, jejího bratra, dokáže si představit, že to pro mě bylo setkání velmi zvláštní z mnoha důvodů. Setkat se s Anou La Turronera znamenalo splnění jednoho z mých velkých přání, se kterými jsem do Utrery přijela. Od srdce se mi chce vykřiknout hlasité olé, jelikož Ana mi u sebe v bytě také zazpívala. Interpretovala vlastní texty, i texty svého bratra El Turronero. Zpívala i moje oblíbené písně jako např. Al horizonte yo quiero mirar nebo Mirando al cielo yo vi...


Jela jsem do Utrery, abych si vyplnila svůj velký sen, a odjela jsem z ní se snem splněným a navíc s taškou plnou neuvěřitelných dárků. Mohu také dodat, z jedné stránky radostně, že jsem z ní odjela i s Chutí žít. A z druhé stránky to píšu velice smutně, jelikož Chuť žít je název malé knížky, v níž jsou obsaženy veškerá bolest a žal, které zpěvačka prožívá po smrti svého syna. V Chuti žít jsou verše, které věnovala svému synovi Manuelovi, jenž zemřel v pouhých 34 letech.

Může být zpěv ještě upřímnější? Může být flamenco ještě živější?

Zde několik ukázek jejích textů a také slova Paka Chavese v úvodu knížky:
V této knize Ana otevírá své srdce a vypráví nám, jak se cítila v posledních osmi letech. V této knize jsou její krátké básně, napsané od srdce, bez pravidel, bez literárních norem, nadiktované v jejím obchůdku, pravděpodobně na kousky papíru nebo na kartóny tam sesbírané. Prostřednictvím této knihy můžeme ocenit lidskou stránku této cikánky, která nám denně dává lekce o tom, jaký je život a jak by se mělo žít...“

úterý 4. května 2010

Pienso yo, desde Praga, un país extranjero...

(Reflexiones sobre el flamenco contemporáneo)

Qué honor para mí era el pasar esos momentos maravillosos del cante en vivo. Por cierto, no sólo porque Tomas de Perrate es el hijo del gran Perrate de Utrera y el nieto del legendario Manuel Torre. El descendiente de dos personajes extraordinarios, de cuya magnitud deberían saber, imagino, todos en el mundo del cante flamenco. Fue un grandísimo honor para mí sobre todo porque desde hace tiempo Tomas de Perrate está en la cima de mis cantaores preferidos en el panorama del flamenco actual. Su cante, su modo de cantar, es muy de la propia familia, el de su padre, muy de Utrera, con la voz tan gitana y tan flamenca, además ser el seguidor de los cantes de su abuelo. Son solo algunos de sus atributos que a mí me encantan. Lo que más me atrae de este cantaor, sobre todo, es su propio sello, la impresionante y apreciable personalidad suya...

Tener la propia personalidad, ser original en cierto modo, me parece lo más dificil que hay en el flamenco de hoy. Yo puedo hacerme las opiniones prácticamente solo escuchando los discos o mirando los videos, y en esta ocasión, hablando de Tomas de Perrate, se me quiere decir que hoy no hay tantas personalidades distintas como en el pasado. Al menos soy yo, quien lo piensa. Desde aquí, desde un país extranjero.

Me parece que los artistas jóvenes se esfuerzen en hacer los discos muy pronto, muy rápido y quizá sin pensar bien lo que hacen. Es posible que en vivo cantan distinto, pero los discos me suenan casi iguales. No sólo los de los más jóvenes. Generalmente, los discos actuales salen casi con la misma voz, con el mismo modo de cantar; muchos artistas van por el mismo camino... Estoy consciente de que desde aquí puedo conocer solo un poco del flamenco y quizá puede ser que por eso me cuesta a menudo mucho trabajo reconocer en los discos quién canta, a veces también, desgraciadamente, reconocer si canta una mujer o un hombre.

¿Puedo engañarme en la voz de Fernanda de Utrera? ¿O de La Perla de Cádiz? ¿O de María la Perrata? ¿O de La Paquera de Jerez? ¿O Niña de los Peines? ¿Y en la voz de Manolo Caracol, Chano Lobato o de El Turronero?

El Turronero, por mí tan adorado. ¿Quién cantaba como él? Nadie. Ni antes ni después. ¿Quien cantaba como María la Perrata? Ninguna, nadie, ni antes ni después.

Ni creo que sea una cuestión si hay un disco „puro“ o „moderno“. En este caso el disco no lo hacen los instrumentos, ni los guitarristas que acompañan a los artistas, lo tienen que hacer sobre todo los cantaores con su cante. Con su voz distinta, con su modo de cantar distinto, con su propia personalidad. La propia personalidad que hoy falta tanto. En el pasado existían mucho más personalidades diferentes. Pienso yo, desde aquí, desde un país extranjero.

Qué honor era para mí el pasar los momentos inolvidables del cante con Tomas de Perrate. Y qué alegría por poder llevar conmigo a Praga también las grabaciones de sus recitales en vivo, de los años pasados. Ya antes apreciaba mucho su disco Perraterías, porque ya en este disco hizo ver su propio sello original y único. Pero qué entusiasmo pasé y paso siempre escuchando esos cantes suyos que me regaló él mismo en Utrera. Las grabaciones sólo con su voz y la guitarra. En mi opinión, las grabaciones dignas para ponerlas en un archivo y guardarlas como unas reliquias para toda la historia del cante.

Tomas de Perrate, una de las pocas grandísimas personalidades en el cante actual, creo yo.

Videos: Utrera canta pa mí en Lebrija

pondělí 3. května 2010

Utrera canta pa mí en Lebrija

Tomas de Perrate - Cuplé por Bulerías (de Gaspar de Utrera) - guitarra Antonio Malena



Tomas de Perrate - Soleá - guitarra Antonio Malena



Tomas de Perrate - Bulerías - kytara Antonio Malena



PS: Todos los videos de propiedad de Lenka Staníčková

neděle 2. května 2010

Utrera canta pa mí...(3)

En una fiesta flamenca con presencia de muchos miembros de los Pinini, Los Perrate y de otras familias flamencas de Utrera...
En todos los videos de esta fiesta cantan, bailan, hacen las palmas y se pueden ver por ejemplo los hermanos Luis y Inés de Utrera, Ana La Turronera, Manuel de Angustias, Jesús de la Frasquita, Antonio Mª Niko, Vicente Peña Peña, Luis el Marquesito, la hermana de la cantaora Pepa de Utrera, las hijas del cantaor El Cuchara, las hijas del cantaor El Turronero, el hijo del cantaor Gaspar de Utrera, y otros nietos y bisnietos del Pinini...etc.
--------------------------
Na jedné fiestě za přítomnosti mnoha členů Los Pinini, Los Perrate a dalších utrerských flamenkových klanů...
Na všech videích z této fiesty zpívají, tančí, tleskají a nebo jsou vidět například sourozenci Luis a Inés de Utrera, Ana La Turronera, Manuel de Angustias, Jesús de la Frasquita, Antonio Mª Niko, Vicente Peña Peña, Luis el Marquesito, sestra zpěvačky Pepa de Utrera, dcery zpěváka El Cuchara, dcery zpěváka El Turronero, syn zpěváka Gaspar de Utrera, a další vnoučata a pravnoučata zpěváka El Pinini...


Cante Consolación (descendiente de los Pinini)









Otros videos de esta fiesta aquí/Další videa z této fiesty zde:
Utrera canta pa mí...
Utrera canta pa mí...(2)
NetAgent