Cikánský zpěvák
RAFAEL RAMOS ANTÚNEZ, bratr zpěvaček La Pompi a La Sorda, je ve flamenkovém světě proslulý pod uměleckým jménem
EL NIÑO GLORIA. Narodil se 27. dubna 1893 v Jerez de la Frontera (Cádiz), v ul. Nueva a zemřel 11. února 1954 v Seville. Rafael se stal známým jako Niño Gloria pro časté opakování slova gloria (přel. sláva) v jednom ze svých
villancicos por bulerías. Stojí za zmínku, že jeho sestra La Pompi byla jednou z nejvýznamnějších jerezských interpretek
cantes por bulerías. El Niño Gloria se proslavil pro svou tvůrčí kreativitu a originalitu ve všech stylech, a obzvláště u
fandangos,
saetas,
bulerías a
villancicos.
Rafael Ramos začal zpívat ve svém rodném kraji, v němž střídal účinkování na fiestách s prací na statku. Poté jezdil i do Sevilly, kde působil v tehdejších populárních lokálech zvaných
cafés cantantes. Díky svému originálnímu pěveckému projevu mohl sdílet pódium po boku těch nejvýznamnějších postav oné epochy jakými byli např. Antonio Chacón, Manuel Torre, Pastora a Tomás Pavón, Cojo de Málaga, Manuel Vallejo, Manolo Caracol...atd. A on sám se brzy stal jednou z největších osobností flamenkového zpěvu.
V následujících letech absolvoval s ostatními umělci několik turné po Španělsku. Např. v roce 1924 se představil v madridském
Kursaal Imperial a v roce 1927 v
Monumental Cinema; v letech 1933 – 1934 účinkoval v představení
Las calles de Cádiz pod vedením slavné tanečnice jménem Argentinita, v němž vystupovali také Juana „La Macarrona“, Rafael Ortega, Espeleta, Pilar López a další významní umělci.
Po vypuknutí občanské války v roce 1936 utekl do Sevilly, v níž se usadil natrvalo. Ve třicátých a čtyřicátých letech byl jedním z hlavních protagonistů na setkáních příznivců v sevillských lokálech Alamedy de Hércules, kde se těšil velkému uznání. Byl také stálým zpěvákem na sevillských balkónech během průvodů ve Svatém týdnu jako jeden z nejlepších interpretů
saetas. Kromě
saetas brzy vynikal např. v
bulerías. El Niño Gloria a Juanito Mojama byli na počátku dvacátých let považováni vůbec za nejlepší znalce jerezských
bulerías.
El Niño Gloria se sice zúčastnil několika turné, ale nejezdil na ně moc rád, jelikož svým charakterem neinklinoval k uměleckým vrtochům třicátých let. Byl spíše uzavřený, nesmělý a upřednostňoval zpěv pro menší publikum. Jeho sláva se po celém Španělsku rozšířila především od vydání prvních alb, na nichž ho doprovázel kytarista Niño Ricardo. A jeho popularita se ještě zvýšila od nahrání alb s kytaristou jménem Manolo de Badajoz. Zásluhou svého výrazného osobního přednesu
saetas, stejně tak u
fandangos, jerezských
bulerías, villancicos, i u
seguiriyas či jiných stylů, a tedy jako tvůrce jisté „pěvecké školy“, zanechal na nahrávkách široký repertoár velké umělecké osobnosti jerezského kraje.
Na počátku padesátých let začala jeho profesionální kariéra uvadat a aby přežil, byl nucen prodávat na ulicích cukrovinky. A ačkoliv v posledních letech života El Niño Gloria upadl již v zapomnění, přesto se výrazně zapsal do dějin flamenkového zpěvu. Jeho
fandangos umělci interpretují dodnes.
Rafael Ramos začal zpívat ve svém rodném kraji, v němž střídal účinkování na fiestách s prací na statku. Poté jezdil i do Sevilly, kde působil v tehdejších populárních lokálech zvaných cafés cantantes. Díky svému originálnímu pěveckému projevu mohl sdílet pódium po boku těch nejvýznamnějších postav oné epochy jakými byli např. Antonio Chacón, Manuel Torre, Pastora a Tomás Pavón, Cojo de Málaga, Manuel Vallejo, Manolo Caracol...atd. A on sám se brzy stal jednou z největších osobností flamenkového zpěvu.
V následujících letech absolvoval s ostatními umělci několik turné po Španělsku. Např. v roce 1924 se představil v madridském Kursaal Imperial a v roce 1927 v Monumental Cinema; v letech 1933 – 1934 účinkoval v představení Las calles de Cádiz pod vedením slavné tanečnice jménem Argentinita, v němž vystupovali také Juana „La Macarrona“, Rafael Ortega, Espeleta, Pilar López a další významní umělci.
Po vypuknutí občanské války v roce 1936 utekl do Sevilly, v níž se usadil natrvalo. Ve třicátých a čtyřicátých letech byl jedním z hlavních protagonistů na setkáních příznivců v sevillských lokálech Alamedy de Hércules, kde se těšil velkému uznání. Byl také stálým zpěvákem na sevillských balkónech během průvodů ve Svatém týdnu jako jeden z nejlepších interpretů saetas. Kromě saetas brzy vynikal např. v bulerías. El Niño Gloria a Juanito Mojama byli na počátku dvacátých let považováni vůbec za nejlepší znalce jerezských bulerías.
El Niño Gloria se sice zúčastnil několika turné, ale nejezdil na ně moc rád, jelikož svým charakterem neinklinoval k uměleckým vrtochům třicátých let. Byl spíše uzavřený, nesmělý a upřednostňoval zpěv pro menší publikum. Jeho sláva se po celém Španělsku rozšířila především od vydání prvních alb, na nichž ho doprovázel kytarista Niño Ricardo. A jeho popularita se ještě zvýšila od nahrání alb s kytaristou jménem Manolo de Badajoz. Zásluhou svého výrazného osobního přednesu saetas, stejně tak u fandangos, jerezských bulerías, villancicos, i u seguiriyas či jiných stylů, a tedy jako tvůrce jisté „pěvecké školy“, zanechal na nahrávkách široký repertoár velké umělecké osobnosti jerezského kraje.
Na počátku padesátých let začala jeho profesionální kariéra uvadat a aby přežil, byl nucen prodávat na ulicích cukrovinky. A ačkoliv v posledních letech života El Niño Gloria upadl již v zapomnění, přesto se výrazně zapsal do dějin flamenkového zpěvu. Jeho fandangos umělci interpretují dodnes.
